Jarda se v Extrémních proměnách stal prvním, kdo selhal. Choval se jako dítě, které si ničeho neváží

Jarda je 19letý mladý muž, který se do Extrémních proměn přihlásil, protože by - stejně jako všech pět předchozích účastníků a účastnic - rád změnil svůj životní styl a zhubnul. Na začátku natáčení žil v bytě společně s matkou, otčímem a mladším bratrem. Jeho nezdravé stravovací návyky a absence jakéhokoli pravidelného pohybu způsobily, že se ve svém mladém věku dostal až na váhu 181 kg.

Jarda na mne už od počátku působil trochu „spratkovitě“ a líně, což se hned v úvodu ukázalo zejména při komunikaci s matkou. Ta ve mně vyvolávala dojem unavené ženy, které její syn přerůstá přes hlavu, a Jarda s ní mluvil neurvale a hrubě, když se ho snažila odradit od přemíry jídla, které byl zvyklý konzumovat. Vypadalo to, jako by mladík svou matku vůbec nerespektoval, přestože podle následného vývoje vyšlo najevo, že společně žijí pod jednou střechou v bytě v Rychnově nad Kněžnou a Jarda na společnou domácnost přispívá jen málo, nebo vůbec. Mladý muž měl čerstvě po maturitě a přivydělával si jako fotograf a tvůrce videí, v čemž se mu ale prozatím dle jeho slov příliš nedařilo a moc mu to nevynášelo.

Jenomže těžko vinit z Jardova neuctivého chování pouze jeho - přišlo mi, že v rodině chybí zdravé nastavení hranic a Jarda je tak nějak zvyklý si věci „vykřičet a vyhádat“ a ze všeho, co se mu nepovede, vinit všechny okolo kromě sebe.

Můj dojem z Jardy se ale s postupujícím časem trošku změnil a obdivovala jsem, s jakým nasazením se „zakousl“ do cvičebního režimu. Vypadalo to, že vzal svou cestu za vytouženou proměnou vážně a přistupuje k ní zodpovědně, přestože měl občas tendenci trenérovi Martinu Košťálovi ukázkově „v pubertálním stylu“ odmlouvat a mluvil s ním jako „s kámošem ze střední“.

Jarda měl navíc daleko závažnější motivaci pro to, aby se sebou něco zásadního udělal, než jenom kvůli estetickému hledisku - jeho tloušťka mu už i v jeho mladém věku způsobovala zdravotní komplikace (bral léky na vysoký tlak) a hrozilo, že pokud by se mu ji nepovedlo výrazněji zredukovat, je velmi pravděpodobné, že bude mít brzy další vážné zdravotní problémy včetně infarktu, před kterým ho varoval i lékař.

Jarda v prvních třech měsících poctivě dřel v posilovně i venku a dodržoval i nastavený stravovací režim. První vážení, pro které měl vytyčený cíl 145 kg, se mu podařilo splnit téměř 100% - díky svému úsilí dokázal zhubnout z váhy 181 kg na 145,5 kg.

Jenže pak nastal první zásadní zlom - k jeho velkému zklamání se mu nepodařilo dostat na Vysoké učení technické v Brně, kam se společně s kamarádem hlásil na studium fotografie a tato deziluze způsobila, že značně polevil ve svém hubnoucím režimu. Připadal si ztracený a dostal se i do konfliktu s rodinou, která po něm chtěla, aby buď pokračoval ve studiu, nebo si našel nějakou práci a začal přispívat do rodinného rozpočtu. Jarda měl možnost zaměstnání ve stavební firmě svého nevlastního otce, jenže tam byl jen párkrát a pak prohlásil, že „rukama dělat nechce“.

Přestože dál cvičil (i když v mnohem menší míře, než měl), začal velmi zanedbávat předepsaný stravovací režim, a čím dál častěji si dopřával nezdravé fastfoodové jídlo. Skutečnost, že takto „podvádí“, navíc i přes naléhání jeho trenéra odmítal přiznat a ještě se vulgárně rozčiloval, jak je možné, že nehubne, když se tolik snaží.

Někde v tomto bodě jsem si začala ťukat na čelo kvůli tomu, proč nebyla Jardovi nabídnuta psychologická podpora, kterou by z mého pohledu potřeboval jako sůl. Všichni předchozí účastníci ji využít mohli a mladému muži, který se evidentně potýkal s vážnou závislostí na jídle, ve svém životě dost tápal a působil emočně značně nevyrovnaně, byla tato možnost upřena.

Bylo sice hezké, že mu trenér Martin Košťál nabízel neustále nové a nové šance, ale obezita a závislost na jídle - jak bylo ostatně v pořadu několikrát zdůrazňováno - jsou regulérní nemoci, které bývají navíc daleko častěji záležitostí narušené psychiky, než jen nějaké „rozežranosti a lenosti“. A Jarda tuto formu pomoci z mého pohledu opravdu potřeboval. Je možné, že by ji odmítl a setrvával ve svém nastavení „oběti, které všichni ubližují“, ale třeba taky ne.

Jarda se od svého nepřijetí na vysokou školu dostal do spirály opakovaných selhání, kdy si na jedné straně uvědomoval, že to, o co se snaží, je důležité a je to dobrá šance, která už se asi znovu jen tak nezopakuje - a kvůli tomu se alespoň nárazově snažil jíst zdravěji a žít aktivněji, ale na straně druhé ho táhla dolů jeho vlastní slabost, nedostatek vůle a neschopnost přiznat si, že si za svou situaci může sám, spolu s neochotou převzít zodpovědnost za vlastní život.

Na nějakou dobu dokonce přerušil spolupráci s trenérem Košťálem - s tím, že se bude snažit sám, ale v závěru pořadu vyšlo najevo, že nejenže neshodil, ale naopak celkem výrazně přibral. Žádné slavnostní finále, spojené se závěrečným vážením, ani operace převislé kůže, kterou mohou účastníci podstoupit, pokud se jim povede dostat na potřebnou váhu, se tedy nekonalo a Jardův příběh se tak v Extrémních proměnách stal prvním, který neskončil happyendem.

Jarda si ke konci natáčení našel práci v Praze v call centru a natrvalo se sem přestěhoval. A přestože se vrátil zpátky na svou původní váhu 181 kg, působil v bonusovém díle daleko klidněji a vyrovnaněji a sám reflektoval svoje nezdravé chování v průběhu natáčení. K této sebereflexi mu výrazně pomohlo, že konečně vyhledal pomoc psycholožky, kterou jsem v posledním díle Extrémních proměn opravdu postrádala.

ZDROJE:

6. díl pořadu Extrémní proměny (Oneplay)