Článek
Název odvozený od akronymu SEdm MAlých FORem reflektoval záměr věnovat se žánrům jako film, poezie, jazz, loutky, tanec, výtvarné umění a hudební komedie. V počátcích divadlo kombinovalo jazzové koncerty, výstavy, činoherní, loutkové a černé divadlo, poezii, scénický tanec a dětská představení, ale brzy se prosadilo díky hudební komedii a „divadlu písniček“ dvojice Suchý–Šlitr. Původně sídlilo v podzemním sále ve Ve Smečkách, odkud se v roce 1961 muselo kvůli údajnému havarijnímu stavu stěhovat na různá místa mimo centrum Prahy. Po kočovné etapě, poznamenané odchodem některých hvězd, se v roce 1964 situace změnila po představení Jonáš a tingltangl, které zhlédlo 14 členů ÚV KSČ, včetně ideologa Jiřího Hendrycha a předsedy vlády Lubomíra Štrougala. Na jejich popud byla schválena rekonstrukce pasáže Alfa, kde Semafor působil až do roku 1993.
Divadlo bylo úspěšné a často prezentovalo svůj repertoár v zahraničí. Ještě v 60. letech si herci mohli dovolit lehké pošťuchování agentů Státní bezpečnosti, kteří se pod různými záminkami vmísili při cestách do souboru. „V roce 1964 jsme jeli na zájezd do Západního Berlína, s námi jeden tajnej. Všichni jsme to věděli, a tak si z něj náš kapelník začal dělat srandu. Při představení se ho dokonce zeptal, jestli to může zahrát v D dur a tak. Naštval se a odjel. Aby nás pustili dál, musel jsem slíbit, že jako vedoucí souboru napíšu hlášení. Tak jsem udal sebe i své kamarády, že jsme byli spolehliví, čestní a svědomitě reprezentovali svou socialistickou vlast,“ vzpomínal Jiří Suchý.
S příchodem normalizace v sedmdesátých letech se však situace dramaticky změnila. I když herci nabízeli publiku pořád tutéž nezávaznou legraci, uvnitř souboru už vládla stejně dusivá atmosféra jako za branou divadla. Proti sobě tu stály tři umělecké skupiny. A donášení estébákům a komunistickým papalášům bylo hlavním nástrojem ve hře kdo z koho.
Jiřího Císlera a Pavla Fialu estébáci úkolovali
Jiří Císler a Pavel Fiala byli podle svazku Egoista, vedeného na Jiřího Suchého, aktivními informátory. Dostávali konkrétní úkoly, co mají zjistit o svých kolezích, často se jednalo o ryze soukromé a intimní detaily.
Když v polovině 70. let nastoupil z Ústí do Semaforu Pavel Fiala, byl Suchý v rozpacích. Režim zavřel Fialovo ústecké Kladivadlo a on dlouho nemohl sehnat práci. „Bydlel nějakou dobu u mě na chalupě, pak jsme spolu ztratili kontakt“, vzpomínal Jiří Suchý, který Fialu ze spolupráce s tajnou policí podezříval. Oprávněně. Byl to byl právě Fiala, kdo zásoboval Státní bezpečnost peprnými drby ze života souboru včetně detailů z mimomanželského života členů divadla. Lepší kompromitující materiál si StB ani nemohla přát.
Josef Dvořák, krycím jménem Komik
Sobec, podrazák a vyděrač. Tak popisoval populární herec Josef Dvořák na schůzkách s příslušníky StB svého kolegu Jiřího Suchého. Podle archivních dokumentů se v letech 1979 až 1981 s příslušníky StB sešel celkem jedenáctkrát. Co Dvořák Státní bezpečnosti řekl? Například to, že Suchý chystá představení ke dvacátému výročí Semaforu a kdo všechno na něj má přijít. „Odbor kultury bude upozorněn na možnost zneužití uvedeného představení pravicovými exponenty,“ zapsali si příslušníci StB po schůzce. Z Dvořákova spisu vyplývá, že se s StB scházel hlavně proto, aby si vyléval vztek na Suchého, který prý na něj dělá podrazy a snaží se jeho uměleckou skupinu zničit.
Dvořák například hlásil, že Suchý skoupil vstupenky na premiéru jeho hry Třešňová alej, aby ji záměrně znevýhodnil, což Suchý popírá s tím, že vstupenky na premiéry se nerozdělovaly tímto způsobem. Dvořák také udával intimnosti o režisérce Věře Chytilové a předal tajné policii protistátní časopis Spektrum. Sám Dvořák svou spolupráci popírá, říká, že nic nepodepsal a tvrdí, že záznamy jsou výmysly. Jiří Suchý ho označil za „jednoduchého kluka“, který mohl tlaku StB snadno podlehnout.
Jiří Datel Novotný: Manželství jako páka
Jiří Datel Novotný, známý z role doktora v seriálu Návštěvníci, se stal tajným spolupracovníkem StB s krycím jménem „Hollar“. V Semaforu působil od roku 1969. StB využila toho, že se chtěl oženit s českou emigrantkou Johanou V., občankou Německé spolkové republiky. Založila na něj svazek „Herec“ a podmínila povolení k sňatku získáním získání informací o emigrantech, zejména o pracovnících Rádia Svobodná Evropa. Novotný přislíbil spolupráci a podepsal prohlášení o mlčenlivosti, ačkoli vázací akt odmítl. StB ho považovala za spolehlivý zdroj, zejména díky audiozáznamům z jeho schůzek, které sloužily jako kompromitující materiál. Novotný předával požadavky StB své ženě, která byla rovněž zverbována pod krycím jménem „Jola“. Jejich manželství bylo nekonvenční – žili odděleně a StB zaznamenala a využila Novotného homosexuální vztah.
Jiří Suchý, přestože byl pod dohledem StB a veden ve svazku Egoista, si udržel integritu díky své vynalézavosti a ochraně vlivných osob, jako byl zmiňovaný předseda vlády Lubomír Štrougal. Odmítal nabídky na vycestování či spolupráci, a přestože byl v osmdesátých letech veden jako kandidát a později důvěrník StB, říká, že udával sám sebe.
Archivy StB, i přes svou kontroverznost a neúplnost, odkrývají, jak hluboko režim zasahoval do uměleckého prostředí a narušoval lidské vztahy. Přesto Semafor zůstal pro mnohé symbolem odporu a naděje, díky osobnostem jako Jiří Suchý, který dokázal čelit tlaku estébáků s vtipem a odvahou.
Zdroje:
