Článek
V plzeňských Štruncových sadech, tam, kde se kdysi mezi tribunami proháněl vítr prázdnoty, vyrostl v minulé dekádě český fotbalový zázrak. Součástí tehdejší party snů byl vlasatý kluk z Humenného, který moc nemluvil, ale o to víc toho odehrál. Marián Čišovský nebyl jen „ten Slovák v obraně“. Byl to pilíř, o který se opírala nejúspěšnější generace Viktorky. Když se pak v červnu 2020 rozezněl v Plzni nejsmutnější umíráček, neplakal jen západ Čech. Plakal celý fotbalový národ, který v přímém přenosu sledoval, jak zákeřná nemoc ALS (amyotrofická laterální skleróza) pomalu vypíná tělo elitního sportovce.
Přišel, viděl, ubránil Messiho
Pavel Vrba si ho vyhlédl jako chybějící dílek do skládačky pro Ligu mistrů. Čišovský tehdy přicházel jako zkušený mazák, co už zažil double s Interem Bratislava i tažení s Petržalkou. V Plzni však našel něco víc – druhý domov a osudovou partu. V první sezoně 2011/12 se stal součástí týmu, který vtrhl do Evropy s drzostí, jakou tu léta nikdo neviděl.
Fanoušci dodnes vzpomínají na jeho souboje s Lionelem Messim nebo Zlatanem Ibrahimovicem. Čišovský byl stoperem moderního střihu: klidný, technický, s instinktem na góly v soupeřově vápně. Jenže zatímco na hřišti se zdál být nezdolný, osud už mu pod nohy hodil překážku, kterou nejde přeskočit ani nekompromisním skluzem.
Diagnóza, která nezná slitování
Zlom přišel v březnu 2014. Poslední ligový zápas proti Liberci, pak zdánlivě banální operace kolene. Jenže koleno se nehojilo tak, jak mělo. Svaly na nohou neposlouchaly, tělo vysílalo varovné signály. Když se pak v kabině Viktorie začalo šeptat o diagnóze, zavládlo mrazivé ticho. ALS. Stejná nemoc, která stála život expremiéra Stanislava Grosse nebo upoutala na vozík Stephena Hawkinga. Jak potvrzuje lékařka Eva Baborová ze spolku Alsa, naděje na úplné vyléčení zatím neexistuje:
„Jedná se o nevyléčitelné onemocnění. Nemáme na ně žádnou kauzální terapii, žádný lék, který by ho zastavil. Pacientům se podává lék rilutek, který zpomaluje symptomy o několik měsíců. Většina nemocných se dožívá tří až pěti let, jen desetina bojuje déle než deset let. Záleží na rychlosti nástupu symptomů, rodinném zázemí i psychice pacienta.“
Lékařská definice je strohá: degenerace motoneuronů. Lidsky řečeno: váš mozek stále ví, jak běžet pro míč, ale vaše svaly ten příkaz už nikdy nedostanou. Postupně ochabnou nohy, ruce, hlasivky a nakonec i dýchací svaly. A to vše při plném vědomí. Je to jako být pohřben zaživa ve vlastním těle.
Nejsilnější moment českého fotbalu
Když Plzeň v květnu 2015 slavila mistrovský titul, stala se scéna na pódiu nejsilnějším momentem v historii české ligy. Marián Čišovský, už viditelně oslabený a s obtížemi se pohybující, vystoupal za pomoci Pavla Horvátha a Adolfa Šádka k poháru. Stadion bouřil, trenéru Koubkovi tekly slzy po tvářích a sparťanský rival Lukáš Vácha posílal přes Twitter vzkaz: „Bojuj!“.
V ten moment šla veškerá rivalita stranou. Čišovský se stal symbolem vůle. Viktoria udělala gesto, které nemá v profesionálním sportu obdoby: Marián zůstal na soupisce klubu s číslem 28 až do samého konce. Pobíral plat, měl platnou smlouvu a byl součástí týmu. „Je to náš Marián,“ opakovalo vedení klubu.
Šest let v tiché izolaci
Zatímco se svět bavil „Ice Bucket Challenge“, kbelíkovou výzvou, která měla zvýšit povědomí o ALS, Čišovský sváděl svůj boj v soukromí svého domu. Jeho manželka Martina se stala hrdinkou všedního dne. Starala se o něj se stejnou oddaností, s jakou on kdysi bránil branku Plzně.
Postupem času se zprávy o Mariánovi stávaly vzácnějšími. Už nemohl chodit, pak ani mluvit. Ale v roce 2019 ještě poslal svým bývalým spoluhráčům z olympijského týmu vzkaz: „Hlava funguje velmi dobře. Můžu vzpomínat na společně strávené roky. Jsem hrdý, že jsem váš kamarád.“ Byla v tom neskutečná dávka pokory i bolesti.
Smutná bilance plzeňské „party snů“
Když v noci na 28. června 2020 Marián Čišovský zemřel, plzeňská fotbalová rodina pocítila fatální ránu. Smrt „Čišy“ totiž uzavřela tragický trojúhelník hráčů z té slavné první éry v Lize mistrů. David Bystroň a František Rajtoral odešli vlastní rukou, Mariána si vzala zákeřná choroba.
Pavel Vrba, muž, který ho do Plzně přivedl, na něj vzpomíná jako na kluka, co nikdy neměl zdravotní trable. „Když jsem ho viděl v průběhu nemoci doma s dětmi, jak se o ně snaží postarat, i když už nemůže… to mě dohnalo k slzám,“ přiznal kouč.
Odkaz čísla 28
Marián Čišovský nebyl jen fotbalista. Stal se tváří boje proti ALS v Česku. Díky němu vznikla řada charitativních projektů a lidé se začali zajímat o nemoc, o které dříve jen málokdo slyšel. Jeho odkaz dnes žije dál nejen v paměti fanoušků, ale i v pietním místě u Brány borců v Plzni.
Dnes, když se na stadionu Viktorie podíváte na soupisku, Mariánovo jméno tam stále je. Čišovský sice svůj zápas s ALS nevyhrál, protože tenhle soupeř zatím nehraje fér, ale odehrál ho s takovou důstojností, že se stal nesmrtelným. Jak kdysi napsal jeden z fanoušků na transparent: „Čišo, pro nás jsi mistr pořád.“
Zdroje:
