Článek
Šimůnek se narodil v podhůří Krkonoš, kde ho k cyklistice přivedl jeho strýc Miloš Fišera, dvojnásobný mistr světa v cyklokrosu. Fišera brával malého Radka na vyjížďky po krkonošských lesních stezkách, kde chlapec objevil lásku k drsnému rytmu cyklokrosu. „Miloval jízdu přes kořeny stromů,“ vzpomínal Fišera, který už tehdy tušil, že z jeho synovce vyroste šampion. Šimůnkův talent byl nepopiratelný. Už v sedmnácti letech Radomír se zúčastnil juniorského mistrovství světa ve Španělsku v roce 1979, kde skončil čtvrtý. O rok později už celou soutěž ovládl. „Byl to přírodní talent, ale své úspěchy podpořil obrovskou dřinou,“ říkal Čestmír Kalaš, předseda cyklokrosové komise. Šimůnkova kombinace technické zručnosti, taktické vynalézavosti a tvrdého tréninku z něj udělala nepřemožitelného závodníka.
Zlatá éra českého cyklokrosu
Osmdesátá léta byla zlatou érou českého cyklokrosu a Šimůnek, společně se svým strýcem Milošem Fišerou, stál v jejím středu. V letech 1981 až 1984 dominovali amatérským mistrovstvím světa a sbírali zlaté medaile s obdivuhodnou lehkostí. Jejich vrchol přišel v roce 1982 na mistrovství světa ve francouzském Lanarvily, kde Fišera získal zlato a dvacetiletý Šimůnek stříbro v dramatickém rodinném finiši. „To byl náš vrchol,“ vzpomíná Fišera s dojetím. „Radek mi později říkal, že ten den cítil větší radost než při zisku profesionálního titulu o devět let později.“ Šimůnkův největší triumf přišel v roce 1991 v nizozemském Gietenu, když vybojoval titul profesionálního mistra světa a stal se jediným cyklistou, který získal tituly v juniorech, amatérech i profesionálech. Ve stejném roce byl Kluby sportovních novinářů zvolen Sportovcem roku Československa, což je ocenění, které od té doby žádný cyklista nezískal. Jeho styl jízdy, elegantní, efektivní a téměř nenucený, ho odlišoval od ostatních. „Měl techniku, kterou nešlo napodobit,“ vzpomínal Petr Klouček, bývalý týmový kolega a trenér reprezentace. „I ty nejnáročnější tratě zvládal s lehkostí.“
Tragická nehoda
Na vrcholu slávy přišel zlom. V listopadu 1992, když Šimůnek cestoval na závody do Nizozemska, ztratil u Cerhovic kontrolu nad svým BMW a čelně se střetl se Škodou 120. Nehoda měla katastrofální následky: tři z pěti cestujících v druhém voze – rodina – nepřežili. Jedenáctiletý chlapec vyvázl s těžkými zraněními a Šimůnkova manželka Jana, která byla s ním v autě, utrpěla také vážná zranění. Média spekulovala o požití alkoholu, ale důkazy to nepotvrdily. Příčinou byla příliš vysoká rychlost. Šimůnek byl odsouzen k osmnáctiměsíčnímu nepodmíněnému trestu, odpykal si však jen pět měsíců poté, co mu prezident Václav Havel v roce 1994 udělil kontroverzní milost. Havel své rozhodnutí zdůvodnil tím, že Šimůnek vyplatil rodinám obětí finanční odškodné ve výši 100 000 Kč. Veřejnost však byla méně shovívavá. Milost, jedna z nejvíce kritizovaných za Havlova prezidentství, vyvolala vlnu nevole. Někteří ji srovnávali s případem hokejisty Jana Suchého, který si v sedmdesátých letech za podobný čin odpykal celý trest.
Nehoda zanechala na Šimůnkovi nesmazatelnou jizvu. „Tuto tragédii si ponesu navždy,“ řekl v jednom z mála vyjádření k nehodě. „Nevím, kde byla chyba. Nedokážu ten moment popsat.“ O nehodě mluvil jen zřídka, dokonce ani s nejbližšími, a pocit viny ho tížil.
Comeback, který se nekonal
Po propuštění se Šimůnek pokusil vrátit mezi cyklokrosovou elitu, ale jeho někdejší jiskra pohasla. Nejblíže medaili byl v roce 1998 v dánském Middelfartu, kde ho pád připravil o stupně vítězů a skončil pátý. „Pořád byl technicky skvělý a fyzicky silný,“ poznamenal Klouček. Dokud závodil, dokázal ještě utíkat před svými démony díky cyklokrosu. Po tragické nehodě vybojoval ještě čtyři tituly mistra republiky, ten poslední v roce 1998. Když ale v roce 2002 pověsil ve čtyřiceti závodnickou kariéru definitivně na hřebík, začal hledat útěchu v alkoholu.
Tichý úpadek a předčasný konec
V posledních letech Šimůnkova zdraví chátralo. Dlouhodobé problémy, včetně srdečních potíží a neléčené žloutenky z dob jeho závodní kariéry, si vybíraly svou daň. Svou roli sehrál i alkohol, v němž se nějakou dobu po autonehodě utápěl. Všichni si mysleli, jak je na závodech silný a odolný, jenže co se týče téhle záležitosti, ve svém nitru sváděl těžký boj. Osudnou se mu stala operace kýly v roce 2010, komplikovaná infekcí. Proti radám lékařů se Šimůnek nechal z nemocnice propustit, aby byl doma. Následující ráno, 10. srpna 2010, zemřel v Kamenici u Prahy, pravděpodobně na cirhózu jater. Bylo mu pouhých 48 let.
Zdroje:
