Článek
Sláma nebyl typem pachatele, jehož cesta ke zločinu by byla lemována viditelnou agresivitou. Naopak. V 90. letech vystupoval jako člověk, který pomáhá. Pod hlavičkou vlastní firmy Humanis prodával pohlednice a plyšové hračky s příběhem o podpoře postižených dětí. Ve skutečnosti ale veškerý výtěžek končil v jeho kapse. Podvody doprovázely neplacení výživného nebo drobné majetkové delikty. Už tehdy kombinoval osobní prospěch s hranou empatií — vzorec, který se později stal základním kamenem jeho vražedné strategie.
Po rozpadu manželství a finančních problémech propadl alkoholu a hazardu. Podle znalců šlo o egocentrického jedince s disociálními rysy a nízkou schopností soucitu. Nevykazoval duševní nemoc, jeho IQ se pohybovalo v průměru, a právě proto dokázal své chování dobře plánovat.
Slušný vrah
V říjnu 2001 začal Sláma útočit fyzicky. V Plzni oloupil staršího muže vycházejícího z banky. Pod výhružkou bodnutím nožem ho donutil vydat 25 tisíc korun a při útoku ho poranil na krku. Další přepadení následovala v krátkém sledu. V této fázi se poprvé projevila jeho brutalita, ale i promyšlenost. Útočil na osamocené osoby, především seniory, u nichž předpokládal menší odpor a menší riziko odhalení. Rok poté se Sláma přesunul do Prahy, kde začal systematicky sledovat starší ženy.
Jeho modus operandi byl chladný, rutinní a znepokojivě propracovaný. Nejprve si na ulici si vytipoval oběť, kterou sledoval až domů. Po krátké pauze zazvonil a požádal o „tužku a papír“, aby mohl zanechat vzkaz domnělému známému. Ke svým obětem se choval uctivě a velmi slušně. Když vstoupil do bytu, vyčkával, aby se přesvědčil, že je žena opravdu sama, teprve pak se změnil v agresivního útočníka. Jeho útoky byly extrémně násilné. Oběti škrtil, bil, svazoval, zalepoval jim ústa páskou či roubíky. Mnoho žen mělo polámaná žebra a další vážná zranění. Po činu je nechával svázané a bez pomoci, často v kritickém stavu.
Tři mrtvé ženy
11. března 2002 Sláma napadl 82letou ženu v Bělehradské ulici, kterou přivázal ji k židli, přelepil ústa a odcizil 11 tisíc korun. Seniorka byla nalezena až po několika dnech. Zemřela následkem kombinace zranění a dlouhodobé dehydratace. Necelý rok poté se jeho obětí stala 91letá stařenka, kterou sledoval ze spořitelny. Udusil ji poté, co se v bytě bránila a volala o pomoc. Sousedé sice tlučení do dveří zaslechli, ale než dorazili, byla žena mrtvá.
Další oběť, 82letou seniorku napadl Sláma v jejím bytě ve Svatoslavově ulici. Objevil ji syn po návratu ze zahraničí. Měla rozsáhlé zlomeniny a zemřela udušením — v ústech měla roubík z šátku. Další čtyři ženy napadení přežily jen shodou šťastných okolností.
„Milý mladý muž“ a brutální realita
Výpovědi přeživších žen se shodovaly. Sláma působil jako pozorný, slušný mladý muž. Mluvil klidně, usmíval se, někdy dokonce pomáhal s nákupem. Své oběti si získával servilností, kterou ženy popisovaly jako přehnanou, ale nikoli podezřelou. Tato dovednost, přesvědčit seniorky, že má dobré úmysly, byla klíčem k úspěchu jeho zločinů. Jakmile byl však uvnitř bytu a byl si jistý, že je žena sama, jeho maska spadla.
Dopadení a soud
Policie spojila útoky díky shodnému způsobu provedení i stopám DNA a otiskům prstů. Při výslechu se Sláma snažil násilí bagatelizovat. Tvrdil, že ženám „jen přidržoval ruce“ či „přikládal ruku na ústa“. Popíral škrcení, kopání i úmysl zabít. Obhájce dokonce zpochybňoval výpovědi obětí s argumentem, že některé trpí stařeckou demencí.
Soud však uvěřil znaleckým posudkům. Ty označily Slámu za jedince s disociální osobností, který je schopen hrát na city, ale není schopen empatie. Ve své podstatě surovec a vrah, který v jednom případě proti staré ženě použil i obušek, při vyšetřování i před soudem plakal a mnohdy se třásl po celém těle. Podle znalců však nelitoval oběti, ale sám sebe.
6. října 2004 jej Městský soud v Praze poslal na doživotí. Vrchní soud v roce 2005 rozsudek potvrdil.
Do svých 34 let měl Sláma na kontě neuvěřitelných 84 trestných činů. Soud mu také přiřkl 27 loupeží a sedm krádeží. Po třiceti letech bude mít šanci požádat podmíněné propuštění, ale české soudy podobné žádosti, až na jednu výjimku, pokaždé zamítly.
Jediným propuštěným doživotním vězněm je zatím pouze František Müller, který ovšem nebyl odsouzen za vraždu, ale za účast na přepadení klenotníka. V českých věznicích je v současné době necelá padesátka doživotně odsouzených vězňů.
Zdroje:
