Článek
Jenže představa, že čím víc mrkve sníme, tím ostřejší budeme mít zrak je mýtus. A navíc mýtus válečný.
Jeho kořeny sahají do temných nocí let 1940 a 1941, kdy nad britskými městy zuřila bitva o přežití. Německá Luftwaffe útočila převážně v noci. Británie reagovala přísným zatemněním: pouliční lampy zhasly, okna se zakrývala, světla aut se tlumila na úzké škvíry. Nad městy panovala téměř absolutní tma.
Právě tehdy vstoupila do hry tajná technologická novinka – palubní záchytný radar. Britské letectvo jej začalo používat už v roce 1939, ale skutečný přelom přišel o rok později. Radar Mark IV, instalovaný do nočních stíhaček Bristol Beaufighter, umožňoval zachytit nepřátelské bombardéry ještě předtím, než dosáhly cíle. Posádka sledovala jednoduchou obrazovku s body světla, které prozrazovaly polohu nepřítele. V noci, kdy lidské oko nestačilo, viděl stroj.
První sestřel
Dne 19. listopadu 1940 se nový systém osvědčil naplno. Pilot John Cunningham sestřelil nad Anglií německý bombardér Junkers 88. Byl to první potvrzený noční sestřel s využitím palubního radaru. Cunningham si během války připsal dvacet vítězství, z toho devatenáct v noci, a stal se symbolem nové éry leteckého boje.
Úspěch však přinesl problém: jak utajit existenci radaru? Pokud by Němci pochopili, že Britové disponují technologií schopnou navádět stíhače ve tmě, začali by okamžitě hledat protiopatření. Britské ministerstvo letectví proto zvolilo jednoduchou a geniální lest. Vysvětlení Cunninghamových „kočičích očí“ mělo být překvapivě prosté – jedl hodně mrkve.
Kočičí oči
Propaganda rozjela velkolepou kampaň. Cunningham dostal přezdívku Cat’s Eyes (Kočičí oči) a noviny psaly, že jeho výjimečné noční vidění je výsledkem stravy bohaté na vitamin A. Fotografie pilota s talířem mrkve obletěly zemi. V rozhlase i tisku se opakovalo, že správná výživa dává britským pilotům rozhodující výhodu.
Do kampaně se zapojil i ministr výživy lord Woolton. V době přídělového systému potřebovala Británie přesvědčit obyvatele, aby jedli to, čeho bylo dost – tedy domácí zeleninu. Mrkev byla naprosto ideální. Byla levná, dostupná a dala se pěstovat téměř všude. Zrodil se tak příběh, který spojoval vědu, hrdinství i vlastenectví.
Mrkvové dorty, sušenky, polévky i džemy
V ulicích se objevily plakáty s kreslenými postavičkami, které vychvalovaly zázračné účinky mrkve. Ministerstvo výživy publikovalo recepty na mrkvové dorty, sušenky, polévky i džemy. Dětem se nabízely syrové mrkve na špejli místo lízátek. V rámci kampaně „Dig for Victory“ si lidé zakládali zahrádky i na malých dvorech a balkonech. V roce 1943 existoval v Británii téměř milion takových zahrad.
Mrkev však nebyla jen otázkou výživy. V zatemněných městech docházelo k dramatickému nárůstu nehod. Lidé naráželi do sloupů, padali do kráterů po bombách, sráželi se s auty. Statistiky mluvily jasně: jen v září 1939 zahynulo při dopravních nehodách více než tisíc lidí, dvakrát více než o rok dříve. Příslib lepšího vidění byl proto silným psychologickým nástrojem. Dodával pocit kontroly v situaci, kdy byla tma všudypřítomná.
Propaganda splnila svůj účel
Zda německá Luftwaffe skutečně uvěřila mrkvové legendě, zůstává otázkou. Neexistují důkazy, že by nacisté začali masově krmit své piloty mrkví, ale jisté je, že britská propaganda splnila hlavní účel: skutečný důvod úspěchů nočních stíhačů zůstal nějaký čas utajen. Němci sice vyvíjeli vlastní radarové systémy, ale Britové získali cenný náskok.
Po válce Cunningham otevřeně přiznal, že za jeho úspěchy stála technologie a tvrdý výcvik, nikoli zelenina. „Jednodušší by bylo, kdyby za tím skutečně byla mrkev,“ poznamenal s nadsázkou. Ve skutečnosti šlo o týmovou práci pilotů, radarových operátorů, pozemních naváděčů i techniků.
Mýtus přežil
Generace rodičů dál přesvědčovaly své děti, že bez mrkve neuvidí do tmy. A i když vitamin A skutečně pomáhá při jeho nedostatku zlepšit šeroslepost, nadbytek z nás ostrozraké bytosti neudělá. Britská válečná lest se tak stala jednou z nejúspěšnějších dezinformačních operací 20. století – natolik úspěšnou, že jí věříme dodnes.
Mrkev jako zbraň proti nacismu možná nezměnila průběh války sama o sobě. Ale pomohla skrýt technologii, podpořit morálku a nasytit národ v čase nouze. A to je na obyčejnou kořenovou zeleninu výkon víc než pozoruhodný.
Zdroje:
