Článek
Leonardo David se narodil 27. září 1960 v horské obci Gressoney-Saint-Jean, v kraji, kde je lyžování součástí rodinné tradice stejně samozřejmé jako nedělní mše. Jeho otec Davide vedl lyžařskou školu a malý obchod se sportovním vybavením, matka Mariuccia provozovala penzion. Lyžoval sotva se naučil chodit. Mezi ostatními brzy vynikal, měl lehký, technicky čistý styl a instinkt pro ideální stopu.
Už 16 letech debutoval v Evropském poháru, který se konal v italském Valle d’Aosta, a ve své druhé sezóně vyhrál celkové pořadí, což mu zajistilo postup do Světového poháru. I tam předváděl fantastické výkony a při svém prvním vystoupení v obřím slalomu v Schladmingu skončil třetí za Ingemarem Stenmarkem a Petrem Lüscherem.
Stenmark neměl šanci
O tři měsíce později už Ingemar Stenmark neměl žádnou šanci, když 7. února 1979 teprve 18letý lyžař porazil švédskou hvězdu o sedm setin sekundy a senzačně vyhrál slalom v Oslu. „Tolikrát jsem byl blízko vítězství, věděl jsem, že to dříve nebo později přijde,“ řekl Leonardo David po svém devátém závodě Světového poháru. Talentovaný mladík byl překvapením pro celý lyžařský svět. Odborníci ho považovali za nástupce fenomenálního olympijského vítěze a mistra světa Gustava Thöniho. Jenže euforie měla trpkou příchuť.
Pád v Cortině i Lake Placid
Už 16. února při tréninku sjezdu v Cortina d'Ampezzo upadl a udeřil do hlavy. Stěžoval si na bolesti a závratě. Lékaři mu předepsali léky proti bolesti a klidový režim. Následné vyšetření nic zásadního neprokázalo, ale týmoví kolegové později vzpomínali, že Leonardo nebyl ve své kůži. Vibrace lyží na tvrdém ledu mu působily migrény, byl utlumený. Přesto odletěl na závěr sezony do Severní Ameriky, kde se v Lake Placid jel závod Světového poháru. Trať nebyla nijak obtížná, Leo sjezd pojal spíš jako předolympijskou přípravu. Při dojezdu ale upadl, ztratil helmu a znovu se udeřil do hlavy. Rychle se však zvedl, vzal ji a dojel do cíle. Pak zkolaboval.
Do nemocnice v Burlingtonu ho dopravil vojenský vrtulník. Chirurgové mu při operaci odstranili krevní sraženinu v mozku. Začali se vést dohady, zda ji mohl způsobit už pád v Cortině, ale lékaři to nedokázali potvrdit ani vyvrátit. Lea nakonec museli uvést do umělého spánku, ze kterého už se nikdy neprobral.
Šest let v kómatu
Následovaly měsíce nadějí a přesunů. Po třech měsících v USA byl převezen do Itálie, poté do Innsbrucku a později dokonce do Leningradu, kde se rodina pokusila o experimentální léčbu. Každý náznak pohybu, každý záchvěv víček byl interpretován jako možné probuzení. Uplynuly tři roky a lyžařský talent byl stále ve vigilním kómatu. Jeho rodina se smířila s tím, že už nikdy nebude jako dřív.
Dne 26. února 1985, šest let po pádu v Cortině, zemřel Leonardo David ve věku 24 let na selhání srdce. Jeho příbuzní zahájili soudní spor a požadovali, aby lékaři a Italská lyžařská federace nesli odpovědnost za jeho smrt.
Soudní spory
Deset měsíců po jeho úmrtí bylo zahájeno vyšetřování. Rodina zažalovala lékaře a svaz proto, že mu navzdory vážným zdravotním problémům dovolili startovat na závodech v Lake Placid. O pět let později byli tři z nich obviněni z usmrcení z nedbalosti. Lékař, který Leonarda vyšetřoval po pádu, předseda lékařské komise svazu i týmový lékař však soudní spor vyhráli a rodina zesnulého lyžaře musela uhradit veškeré soudní náklady.
Místo rekordů, medailí z mistrovství světa či olympijských her tohoto mimořádně talentovaného lyžaře, který odešel z tohoto světa příliš brzy, připomíná už jen socha, stojící na náměstí v jeho rodném městě Gressoney-Saint-Jean.
Jeho příběh se stal jednou z nejbolestnějších kapitol italského lyžování. Mladík, který v jediné sezoně Světového poháru dokázal vyhrát závod a čtyřikrát stát na stupních vítězů byl považován za nástupce Gustava Thöniho a vyzyvatele Ingmara Stenmarka.
Když dnes projíždějí lyžaři cílem, málokdo si uvědomí, že právě v cílovém prostoru se někdy láme osud a že hranice mezi slávou a tragédií je v rychlosti přes sto kilometrů v hodině tenčí, než ocelová hrana lyže.
Zdroje:
