Článek
Airbus A320 společnosti Armavia odstartoval z Jerevanu večer 2. května. Mířil do Soči. Na palubě sedělo 105 cestujících, mezi nimi děti i kojenci. Většinou Arméni vracející se domů nebo mířící za prací do Ruska. Posádku tvořili dva piloti, palubní technik a pět letušek. Nic nenasvědčovalo katastrofě. Let probíhal klidně, stroj byl technicky způsobilý a oba piloti měli platné licence i zkušenosti s Airbusem A320. Kapitán Grigor Grigorjan nalétal přes pět tisíc hodin. Druhý pilot Arman Davtjan patřil mezi dobře hodnocené důstojníky. Před odletem dostala posádka kompletní dokumentaci včetně meteorologických zpráv. Soči tehdy hlásilo dohlednost 2 700 metrů v lehkém dešti a mlze, s oblačností ve výšce 1 200 metrů. Prognóza však varovala, že v době plánovaného příletu letu 967 klesne základna oblačnosti na 210 metrů a místy se objeví hustá mlha s dohledností jen 800 metrů horizontálně a 60 metrů vertikálně.
Počasí ještě nebylo natolik špatné, aby znemožnilo odlet, ale podmínky byly natolik hraniční, že kapitán Grigoryan rozhodl natankovat výrazně více paliva, než bylo potřeba. Letadlo mělo mít dostatek nejen pro odlet na náhradní letiště v Rostově na Donu, ale dokonce i pro návrat zpět do Jerevanu. Jenže nad Soči se počasí začalo rychle měnit.
Zhoršená viditelnost, stres a únava
Když se Airbus blížil k letišti Adler v Soči, nízké mraky a déšť prudce zhoršily viditelnost. Posádka dostala povolení k přistání, ale jen o půl minuty později přišel nový rozkaz: přerušit přiblížení, zatočit doprava a vystoupat zpět do bezpečné výšky.
Právě tehdy se v kokpitu začalo všechno rozpadat. Posádka ztrácela nervy. Záznamy z kokpitového diktafonu odhalily něco, co vyšetřovatele šokovalo. Piloti nezačali situaci řešit chladně a profesionálně. Naopak. Nadávali, zpochybňovali pokyny řídících a navzájem se stresovali.
Druhý pilot už během letu utrousil poznámku o nevyspání a únavě. Vyšetřovatelé později uvedli, že posádka byla pravděpodobně psychicky vyčerpaná ještě před začátkem kritické fáze letu.
Kapitán Grigorjan navíc zřejmě nerozuměl plně automatickým režimům Airbusu A320. Moderní evropský stroj se choval jinak než sovětská letadla, na která byli piloti z postsovětského prostoru zvyklí. Kapitán byl podrážděný, že autopilot neklesá tak rychle, jak očekával. Když věž nařídila přerušení přiblížení, napětí explodovalo.
Posádka několik minut vulgárně komentovala rozhodnutí řídících letového provozu. Mezitím ale letadlo pokračovalo v náročném manévru v noci, v dešti a bez vizuálních orientačních bodů. Pod nimi byla jen černá masa moře.
Právě tehdy se do hry vložil jeden z nejzákeřnějších nepřátel pilotů: prostorová iluze.
Smrtící klam lidského mozku
Vyšetřovatelé se domnívají, že kapitán podlehl takzvané somatogravické iluzi. Jde o stav, kdy pilot ve tmě a bez vizuálního horizontu získá falešný pocit, že letadlo prudce stoupá. Instinktivní reakcí bývá zatlačení řízení dopředu. Jenže Airbus ve skutečnosti nestoupal. Kapitán tak začal letoun posílat dolů.
Ve stejné chvíli zaznělo varování systému upozorňující na nedostatek tahu motorů. Posádka reagovala chaoticky. Vypnula autopilota, letadlo se naklonilo doprava a začalo ztrácet výšku. Druhý pilot se pokusil zasáhnout. Jenže nestiskl tlačítko převzetí řízení. Oba piloti tak současně zadávali protichůdné povely. Airbus poslouchal oba najednou.
V kokpitu začal boj člověka proti stroji i člověka proti člověku. Ozvalo se varování systému upozorňujícího na blízkost země. Jenže pod nimi nebyla země. Bylo tam moře.
A čas se krátil.
Posledních několik vteřin
Airbus se řítil dolů rychlostí přes 500 kilometrů za hodinu. Letadlo bylo silně nakloněné doprava a nos mířil k hladině. Posádka se ještě na poslední chvíli pokusila stroj vytáhnout, ale bylo pozdě. Ve 22:13 narazil Airbus A320 do Černého moře. Letadlo rozpadlo na tisíce kusů. Nikdo neměl šanci přežít. Záchranáři kvůli špatnému počasí dlouho nemohli odstartovat. První trosky a části těl našly lodě až nad ránem. Z moře se podařilo vytáhnout příď, části podvozku i fragmenty ocasních ploch. Celkem bylo nalezeno jen 52 částí lidských ostatků. Na pobřeží později vyrostl pomník se 113 jmény.
Rozdílná filozofie řízení
Vyšetřování katastrofy Armavie 967 ukázalo problém, o kterém se tehdy v letectví příliš nemluvilo. Mnoho pilotů z bývalého Sovětského svazu přecházelo ze starších strojů Tupolev či Jakovlev na moderní západní Airbusy. Jenže rozdílná filozofie řízení mohla být v krizových situacích smrtící. Airbus A320 byl navržen tak, aby posádce pomáhal. Jenže piloti mu v kritické chvíli přestali věřit. K tragédii nepřispělo jen počasí. Problémem nebyla ani technická závada. Airbus byl plně funkční až do posledních sekund. Skutečným nepřítelem byla únava, stres, zmatek a lidský mozek, který v temnotě nad mořem přestal správně vyhodnocovat realitu.
Let Armavia 967 se tak stal jednou z nejděsivějších ukázek toho, jak během několika minut může zkušená posádka ztratit kontrolu nad dokonale funkčním letadlem — a spolu s ní i 113 lidských životů.
