Článek
Rudolf Diesel se narodil se 18. března 1858 v Paříži bavorským přistěhovalcům. Po vypuknutí prusko-francouzské války v roce 1870 byla německá rodina nucena opustit Francii a odjet do Anglie. Dvanáctiletého Rudolfa poslali rodiče do otcova rodného Augsburgu k příbuzným. Nadaný mladík zde úspěšně odmaturoval na průmyslové škole a poté vystudoval techniku v Mnichově s výborným prospěchem.
Prestižní zaměstnání
S inženýrským titulem v kapse nastoupil do firmy Carla von Linde, který se specializoval na projekty chladicích zařízení. Ten Rudolfa vyslal do Paříže, aby tam řídil jednu z jeho továren. Diesela už v té době zajímaly především motory a jejich sestrojování. Začal se věnovat projektování spalovacích motorů, které se brzy staly konkurenty do té doby užívaných parních. V Paříži potkal o dva roky mladší Marthu Flasche, dceru notáře z německého Remscheidu, se kterou se v roce 1883 oženil. Narodily se jim tři děti, synové Rudolf a Eugen a dcera Heddy. Když mu Carl Linde nabídl zaměstnání v Berlíně, přestěhovala se rodina v únoru 1890 do Německa.
Za společnost Linde podal Diesel několik patentů. V únoru 1892 si nechává patentovat sám za sebe vznětový motor na naftu. S výkonem 20 koňských sil hravě překonal dosavadní parní turbíny a plynové motory. O nový vynález byl velký zájem, a tak si otevřel vlastní továrnu na výrobu naftových motorů.
Špatný obchodník
Jak byl Diesel geniální vynálezce, tak byl špatný obchodník. Prodělal na investici do nemovitostí, nemalé finance rozdal a navíc vášnivě rád hrál.
Na konci září roku 1913 nastoupil na palubu parníku Dresden, který vyplouval z Antverp do Londýna. Čekala ho zde důležitá jednání s britskými obchodníky a pravděpodobně také s představiteli námořnictva. Večer 29. září 1913 se najedl s dalšími cestujícími, kolem desáté hodiny se omluvil a odešel do své kajuty. Nikdo netušil, že je to naposledy, kdy ho někdo uvidí živého.
Prázdná kajuta
Ráno 30. září 1913 měl Diesela probudit stevard ve čtvrt na sedm. Když však zaměstnanec lodě zaklepal na dveře, nikdo neodpověděl. Kajuta byla zamčená, ale uvnitř nikdo nebyl.
Na posteli ležela pečlivě připravená noční košile. Hodinky byly položené na stole a osobní věci zůstaly nedotčené. Posádka začala pátrat na palubě. U zábradlí našla jeho kabát a klobouk. Samotný vynálezce však zmizel. Nikdo neslyšel pád do vody, nikdo neviděl podezřelý pohyb.
Nalezené tělo
Asi o deset dní později vylovila posádka nizozemské rybářské lodi ze Severního moře silně rozložené tělo muže. Kvůli špatnému stavu ho námořníci nemohli dopravit na břeh, ale z kapsy vytáhli několik osobních předmětů – peněženku, pouzdro na brýle, nůž a další drobnosti. Tyto věci později identifikoval Dieselův syn Eugen jako majetek svého otce. Samotné tělo se však nikdy nedostalo na pevninu. Zůstalo v moři.
Právě tento fakt otevřel dveře řadě spekulací. Byl nalezený muž opravdu Rudolf Diesel? Nebo šlo o někoho jiného?
Finanční problémy a možnost sebevraždy
Jednou z nejčastěji uváděných teorií je sebevražda. Přestože Diesel díky svému vynálezu vydělal velké jmění, jeho finanční situace se v posledních letech života zhoršovala.
Špatné investice, riskantní spekulace na burze a neúspěšné podnikatelské projekty ho připravily o značnou část majetku. Před cestou dal nic netušící manželce do ruky tašku s pokynem, aby ji otevřela až za týden. Později v ní našla dopis napsaný 25. září, kde bez bližšího vysvětlení popisoval, že je na něj vyvíjen velký tlak a že trpí depresemi.
Kromě dopisu byly v tašce také důležité dokumenty týkající se Dieselovy neutěšené finanční situace a dvacet tisíc německých marek v hotovosti. Zřejmě jeho poslední peníze, protože na účtech nic nezůstalo.
Zvláštní detail přinesl také jeho osobní deník. U data 29. září 1913, tedy dne jeho zmizení, byl zakreslen malý křížek. Někteří historici to interpretují jako symbol smrti, možná předem plánované.
Politika a špionáž
Existuje však i mnohem dramatičtější vysvětlení. Dieselův motor měl na počátku 20. století obrovský strategický význam. Byl výkonnější a úspornější než tehdejší parní stroje, a mohl tedy zásadně změnit podobu námořnictva.
Podle některých teorií Diesel odmítl poskytnout výhradní práva německému císařskému námořnictvu. Naopak měl údajně jednat s britskou stranou. V době rostoucího napětí mezi evropskými velmocemi to mohlo být považováno za zradu. Spekuluje se proto, že ho mohli odstranit agenti německé tajné služby, aby jeho technologie nepadla do rukou budoucího nepřítele.
Jiná varianta naopak tvrdí, že Diesel spolupracoval s britskými úřady a jeho zmizení bylo součástí tajné operace. Pod novou identitou měl pokračovat ve výzkumu pro britské námořnictvo.
Záhada, která přežila století
Více než sto let po zmizení Rudolfa Diesela zůstává jeho smrt nevyřešená. Historici se shodují pouze v jednom: nevíme přesně, co se té noci na palubě parníku Dresden stalo.
Sebevražda je sice považována za nejpravděpodobnější vysvětlení, ale absence jasných důkazů ponechává prostor i jiným možnostem. Ironií osudu je, že muž, který pomohl nastartovat moderní průmyslový svět, sám zmizel takřka beze stopy.
Jeho motor však žije dál. Každý nákladní automobil na silnici, každá velká loď na oceánu a mnoho vlaků po celém světě připomínají jméno vynálezce, jehož poslední cesta skončila, nebo možná teprve začala, někde ve vlnách Severního moře.
