Článek
Klíčem k pochopení Aspergerovy role je nacistický program T4. Tento tajný projekt zahájil nacistický režim v roce 1939 s cílem systematicky likvidovat osoby s těžkým zdravotním postižením – mentálním i fyzickým.
Pod ideologickým heslem „rasové hygieny“ byli pacienti v Německu a na okupovaných územích vybíráni lékaři a úředníky, kteří posuzovali jejich hodnotu pro společnost. Ti, kteří byli označeni za nevyléčitelné nebo neproduktivní, byli často převezeni do specializovaných zařízení, kde umírali na smrtící injekce, hladovění nebo zanedbání péče. Program zahrnoval nejen dospělé, ale i děti.
Historici odhadují, že během let 1939–1945 zahynulo v rámci tohoto programu přibližně 200 až 250 tisíc lidí.
Vídeňská klinika smrti
Ve Vídni byla jedním z hlavních center dětské „eutanazie“ klinika Am Spiegelgrund. Sem byly sváženy děti, které nacistická ideologie označovala za nevhodné pro budoucnost „rasově čisté“ společnosti.
Podle dochovaných záznamů zde mezi lety 1940 a 1945 zemřelo téměř 800 dětí. Většina z nich byla zabita úmyslně - podáváním vysokých dávek sedativ nebo systematickým zanedbáním léčby.
Právě sem posílal některé své pacienty i Hans Asperger.
Lékařské posudky, které rozhodovaly o životě
Asperger pracoval na dětské klinice Vídeňské univerzity, kde vedl oddělení léčebné pedagogiky. V jeho kompetenci bylo posuzovat děti s vývojovými a psychickými poruchami a doporučovat další postup: vzdělávání, institucionalizaci nebo převoz do specializovaných zařízení.
Podle výzkumu rakouského historika Herwiga Czecha z Vídeňské lékařské univerzity archivní dokumenty ukazují, že Asperger v rámci rasové hygieny posílal děti postižené fyzicky či psychicky na kliniku Am Spiegelgrund, kde vlivem smrtících injekcí záhy umíraly. Ve státním archivu, který měl historik pro své vědecké účely k dispozici, objevil velké množství fotografií i lékařských záznamů dětských pacientů odeslaných na smrt.
Případ malé Herty
Jedním z nejznámějších případů je dvouletá Herta Schreiberová. Dívka prodělala encefalitidu a trpěla vážným neurologickým poškozením. V květnu 1941 Asperger ve svém posudku napsal, že dítě představuje pro rodinu neúnosnou zátěž a doporučil jeho umístění do zařízení typu Spiegelgrund. Tři dny po přijetí na kliniku Herta zemřela. Její mozek byl objeven ve skleněné dóze v suterénních prostorách kliniky a dodatečně pohřben. Dětí, které během války takto zahynuly, bylo téměř osm set. Podobné případy se objevují i u dalších Aspergerových pacientů, jejichž dokumentace se dochovala v archivech.
Nebyl členem nacistické strany, ale systém podporoval
Hans Asperger nebyl oficiálně členem nacistické strany. Přesto byl zapojen do několika nacistických profesních organizací, včetně lékařského svazu NS-Ärztebund a Říšské lékařské komory.
Po anšlusu Rakouska v roce 1938 navíc došlo k masivní čistce na univerzitách. Desítky židovských lékařů a vědců přišly o práci. Na jejich místa nastupovali noví odbornici, často právě ti, kteří byli ochotni spolupracovat s režimem. Aspergerova kariéra v té době výrazně rostla.
Autistické děti a „malí profesoři“
Navzdory těmto kontroverzím byl Asperger zároveň průkopníkem ve výzkumu autismu. Ve své habilitační práci z roku 1944 popsal skupinu dětí, které označil jako „autistické psychopaty“.
Tyto děti podle něj vykazovaly zvláštní kombinaci sociálních obtíží, mimořádné inteligence a intenzivních zájmů. Asperger je někdy nazýval „malými profesory“, protože často projevovaly hluboké znalosti v úzkých oblastech.
Jeho práce se stala základem pozdější diagnostiky.
Termín Aspergerův syndrom však zavedla až britská psychiatrička Lorna Wing v roce 1981.
Poválečná kariéra bez vyšetřování
Po druhé světové válce nebyl Asperger nikdy obviněn ani vyšetřován. Naopak pokračoval v akademické kariéře a stal se významnou osobností rakouské pediatrie.
Vedl dětskou kliniku ve Vídni, později působil jako profesor pediatrie na univerzitě v Innsbrucku a získal i prestižní vědecká ocenění.
Ve veřejných vystoupeních navíc tvrdil, že děti před nacisty chránil a že byl dokonce vyšetřován gestapem. Archivní materiály však tuto verzi vyvracejí.
Přehodnocení historického odkazu
Zlom nastal až v roce 2018, kdy Herwig Czech publikoval rozsáhlou studii založenou na dosud nezkoumaných archivech. Ta ukázala, že Asperger nebyl jen pasivním svědkem nacistického systému, ale jeho součástí. Jeho příběh ukazuje složitý vztah mezi vědeckým přínosem a morální odpovědností. Na jedné straně stojí lékař, který významně přispěl k pochopení autismu. Na druhé straně člověk, jenž pracoval v systému, který rozhodoval o tom, které děti mají právo žít.
Historici se shodují, že jeho jméno by nemělo být jednoduše vymazáno. Spíše by mělo připomínat, jak snadno se může věda stát nástrojem ideologie.
A také to, že za každým lékařským rozhodnutím stojí lidský život.
