Článek
Dne 11. června 1956 panovalo před mnichovskou budovou Rádia Svobodná Evropa zdánlivé běžné pracovní dopoledne. Mezi zaparkovanými vozy kráčela drobná, elegantní dáma. Bylo jí 67 let, měla za sebou vědeckou kariéru, parlamentní zkušenost i dramatický odchod do exilu. Jmenovala se Marie Tumlířová – a právě ona se stala cílem operace československé Státní bezpečnosti.
Plán byl jednoduchý a zároveň drzý: unést významnou exilovou osobnost zpět do Československa, veřejně ji kompromitovat a využít k propagandě proti zakázané agrární straně. Realita však připomínala spíš ochotnické divadlo než profesionální tajnou akci.
První žena s doktorátem technických věd
Marie Tumlířová se narodila roku 1889 v Hradci Králové do rodiny advokáta Matěje Kukly. Jako nejstarší ze šesti dětí vyrůstala v prostředí vzdělané střední vrstvy. Už v mládí se zajímala o jazyky a díky otci absolvovala studijní pobyt ve francouzském Lausanne. Netušila tehdy, že právě francouzština a zahraniční zkušenost jí jednou pomohou přežít v exilu.
V roce 1917 začala studovat zemědělské inženýrství na ČVUT. O čtyři roky později se stala vůbec první ženou v Evropě, která získala titul doktorky technických věd. V době, kdy ženám bylo technické vzdělání teprve nedávno zpřístupněno, šlo o mimořádný úspěch.
Věnovala se fyziologii hospodářských zvířat i sociologii venkova. Zajímalo ji postavení žen na českém venkově, podporovala jejich vzdělávání a ekonomickou samostatnost. V roce 1935 byla zvolena poslankyní za agrární stranu. Hlásila se k ideálům parlamentní demokracie a specializovala se na zemědělství, vzdělávání a ženskou otázku.
Exil a hlas za železnou oponu
Po únoru 1948 bylo jasno. Komunistický režim agrárníky zakázal a rodina Tumlířových musela odejít. Útěk nebyl bezbolestný – syn Jan byl při pokusu o přechod hranic zatčen a uvězněn. Rodiče prožívali roky strachu, než se mu podařilo z vězení uprchnout.
Marie Tumlířová nakonec přijala nabídku působit v mnichovské redakci Rádio Svobodná Evropa. Pod pseudonymem Maria Chaloupecká připravovala zemědělské pořady a vysílání pro ženy. Mluvila k venkovským posluchačkám, rozebírala každodenní problémy i politické souvislosti života za železnou oponou.
Právě tím se stala trnem v oku režimu. Komunisté potřebovali agrární stranu nejen umlčet, ale i symbolicky zdiskreditovat. A Tumlířová byla ideální terč: vzdělaná, respektovaná, známá.
Operace, která neměla šanci
Dvojice agentů, krycím jménem Granada a Valdman, měla za sebou pohnuté osudy. Jeden z nich – původně Miroslav Žarko – prošel německou armádou, britským zajetím i studiem medicíny. Druhý byl mladší a méně zkušený. Oba však spojovala jedna věc: ochota spolupracovat se StB.
Začátkem června 1956 dostali úkol „zaměřený na likvidaci T.“ V praxi to znamenalo únos.
Namísto složité konspirace zvolili přímý, téměř absurdní postup. 11. června přepadli Tumlířovou za bílého dne přímo na parkovišti. Jeden z nich ji udeřil klackem do hlavy. Jenže rána nebyla dostatečně silná – tlumil ji její pevně vyčesaný drdol.
Tumlířová neztratila vědomí. Začala hlasitě křičet. Lidé z okolí okamžitě zasáhli a oba útočníky zadrželi. Akce, která měla být triumfem tajné služby, skončila během několika minut fiaskem.
Soud a trapas
Německý soud poslal únosce za mříže – jednoho na čtyři, druhého na dva roky. Z plánované propagandistické tiskové konference nebylo nic. Naopak. Případ poškodil obraz československého režimu v zahraničí a potvrdil, že je ochoten operovat násilně i na území cizího státu.
Marie Tumlířová odešla krátce po útoku do penze. Přestěhovala se zpět do Paříže, kde žila s rodinou. Zemřela roku 1973 ve švýcarském Luganu.
Symbol selhání
Pokus o únos Marie Tumlířové patří k nejkurióznějším akcím StB v zahraničí. Měl demonstrovat sílu režimu a umlčet nepohodlný hlas. Místo toho ukázal diletantství, improvizaci a podcenění protivníka.
Ironií dějin zůstává, že operaci zmařil detail – účes sedmašedesátileté ženy. Drdol, který tlumil ránu klackem, se stal symbolem selhání celé akce.
Zdroje:
