Článek
Čekaly ho koncerty pro americké vojáky. Před publikum už se nikdy nepostavil. Jeho letadlo zmizelo beze stopy. Nenašel se vrak, tělo ani jediný předmět, který by potvrdil, co se tehdy nad kanálem La Manche odehrálo. Zmizel muž, jehož melodie provázely jednu generaci od tanečních parket až po bojiště druhé světové války. A spolu s ním vznikla jedna z největších záhad moderní historie.
Chlapec s pozounem a velkým snem
Glenn Miller se narodil v roce 1904 v Iowě do rodiny farmáře. Nic nenasvědčovalo tomu, že se z něj stane jedna z největších hudebních hvězd 20. století. Jako teenager dostal první pozoun a hudbě doslova propadl. Na univerzitě vydržel jen krátce. Místo studia raději objížděl konkurzy a koncerty. Když neuspěl u zkoušek, rozhodl se vsadit vše na jednu kartu. Hudbu. Jeho první vlastní orchestr skončil fiaskem. Miller však pochopil, že nestačí být dobrý. Musí být jiný. A právě tehdy přišel s nápadem, který změnil dějiny populární hudby. Spojil zvuk klarinetu a saxofonů do neobvyklé harmonie, kterou nikdo před ním nepoužíval tak důsledně. Vznikl tak slavný „Millerův zvuk“ – jemný, romantický, okamžitě rozpoznatelný. Během několika let se stal fenoménem.
Hudba, která dobyla Ameriku
Na přelomu třicátých a čtyřicátých let neexistoval populárnější orchestr. Millerovy desky se prodávaly po statisících. V jukeboxech po celé Americe zněly skladby Tuxedo Junction, Chattanooga Choo Choo, American Patrol nebo In the Mood. Jeho hudba doprovázela první lásky, taneční večery i sny o lepší budoucnosti. Když se jeho orchestr objevil v hollywoodských filmech, stal se Glenn Miller symbolem amerického úspěchu. Syn farmáře dokázal vlastní pílí vystoupat na vrchol. Jenže pak přišla válka.
Místo slávy uniforma
Po útoku na Pearl Harbor vstoupily Spojené státy do války. Zatímco tisíce mladých mužů odcházely na frontu, Miller cítil, že by měl přispět také. Bylo mu osmatřicet let. Na boj byl příliš starý, ale rozhodl se sloužit jinak. Rozpustil svůj slavný orchestr a vstoupil do armády. Místo koncertních sálů začal vystupovat ve vojenských táborech. Později vytvořil Army Air Force Band, padesátičlenný orchestr amerického letectva. Jeho koncerty se staly legendárními. Vojáci, kteří čekali na nasazení nebo se vraceli z fronty, poslouchali známé melodie a alespoň na chvíli zapomínali na válku.
Generál Jimmy Doolittle později prohlásil, že vedle dopisů z domova neexistoval lepší prostředek ke zvyšování morálky než Millerův orchestr. Hudebník se stal vojákem. Nikdo tehdy netušil, že mu zbývají poslední měsíce života.
Poslední let
Na konci roku 1944 byla Paříž osvobozená. Glenn Miller měl připravit sérii koncertů pro americké jednotky a vánoční rozhlasové vysílání. Ráno 15. prosince však panovalo katastrofální počasí. Mlha, déšť, nízká oblačnost. Přesto malé letadlo Norseman odstartovalo z letiště Twinwood Farm v Bedfordshire. Na palubě byli Glenn Miller, podplukovník Norman Baessell a pilot John Morgan. Svědci později vzpomínali, že Miller nebyl z počasí nadšený. Dokonce se měl ptát na padáky. Pak letadlo zmizelo v mracích.A navždy zmizelo i z radarů, hlášení a dějin.
Teorie číslo jedna: Ledová past nad kanálem
Oficiální vyšetřování dospělo k závěru, že se na křídlech vytvořila námraza. Letoun ztratil vztlak a spadl do moře. Jenže tato verze měla trhliny. Pokud by Norseman havaroval do vody, odborníci očekávali, že se některé části stroje objeví na hladině. Nikdy se nic nenašlo. Ani jediný kus vraku.
Teorie číslo dvě: Smrt pod vlastními bombami
V osmdesátých letech přišlo překvapivé svědectví. Bývalý navigátor britského bombardéru Fred Shaw uvedl, že 15. prosince 1944 viděl pod svým letadlem malý Norseman. Shaw byl navigátorem v jednom ze 138 bombardérů, lancasterů, které toho dne odstartovaly ze základny Bratword k náletu na německé město Siegen. Nad belgickým územím dostaly bombardéry pokyn, aby se vrátily, protože jejich doprovodné stíhačky nemohly kvůli špatnému počasí vzlétnout. Bez nich by se bombardéry staly snadným terčem německých stíhaček.
Podle instrukcí měly lancastery shodit nepoužité bomby do moře. Pro tento účel byla nad kanálem vymezena zvláštní zóna, uzavřená pro letadla i lodě.
Když se Shaw díval dolů za padajícími bombami, uviděl malé letadlo. V roce 1984 vzpomínal:
„Jeho výška byla asi 450 metrů. Letělo hluboko pod námi. Poznal jsem, že je to nějaký norseman. Podle vysoko posazených křídel, jejich tvaru a podle malých nápadných ocasních ploch. Viděl jsem, jak prolétá pod naší zádí. Když se nám dostal pod křídlo, ztratil jsem ho z dohledu. Znovu jsem ho uviděl, až když byl na druhé straně. Zdálo se mi, že jde do vývrtky. Pak šel skutečně dolů a zmizel pod druhým křídlem. Za chvíli mi volal střelec na zádi, že se tam zřítilo do moře nějaké letadlo.“
Po přistání o tomto incidentu mluvily i posádky dalších letounů. Žádné oficiální hlášení se však nezachovalo, protože v případě zrušených akcí se hlášení nepodávala. Nikdo nevyžadoval, aby se zahájilo vyšetřování osudu malého letadla, a tak letci na incident zapomněli.
Pařížský nevěstinec, tajná mise i vražda
Nedostatek důkazů vytvořil živnou půdu pro spekulace. Jedna z teorií tvrdila, že Miller přeletěl do Francie a zemřel v pařížském nevěstinci. Jiná hovořila o tajném jednání s nacisty. Objevily se dokonce zvěsti, že ho zavraždili američtí agenti. Další tvrdili, že byl zapleten do obchodů na černém trhu. Někteří věřili, že nacisté vyslali speciální komando, aby jeho letadlo sestřelilo. A pak přišly ještě divočejší verze:
Že zemřel v nemocnici pod jiným jménem.
Že jeho smrt armáda utajila.
Že jeho stroj unesli mimozemšťané.
Každá nová teorie jen dokazovala jediné: nikdo nevěděl, co se skutečně stalo.
Tajemství, které přežilo desetiletí
Dnes už většina historiků považuje za nejpravděpodobnější dvě možnosti. Buď Norseman spadl kvůli námraze a špatnému počasí, nebo se stal nešťastnou obětí bombardérů vracejících se z neúspěšné mise. Jistotu však nemáme.
Ani po více než osmi desetiletích nebyl nalezen vrak letadla. Nebyly nalezeny ostatky. Neexistuje důkaz, který by definitivně uzavřel jeden z nejznámějších případů válečného zmizení. Možná právě proto Glenn Miller nikdy úplně nezemřel.
Jeho hudba stále zní z rádií, filmů i koncertních pódií. Moonlight Serenade dodnes dokáže vyvolat stejné emoce jako před osmdesáti lety. A někde mezi Anglií a Francií stále zůstává nezodpovězená otázka, která fascinuje generace badatelů:
Co se skutečně stalo muži, jehož melodie přežily válku, ale který sám zmizel beze stopy?
Zdroje:
