Článek
V zaprášených uličkách anglického hrabství Gloucestershire se na sklonku 18. století neprocházel jen strach z válek, ale především děs z „černé smrti“. Neštovice představovaly onemocnění takřka všeobecné a jen málokomu se podařilo uniknout. V časech epidemie na ně zemřelo každé čtvrté či páté dítě. V roce 1711 podlehl neštovicím také císař Josef I., v roce 1721 se jejich obětí stal ruský car Petr II. V 60. letech 18. století na ně zemřelo jedenáct příslušníků habsburské císařské rodiny včetně milované manželky Josefa II. Isabelly Parmské. Nakazila se i panovnice Marie Terezie. Jen o pár let později, v roce 1774, se neštovice staly osudnými i francouzskému králi Ludvíku XV.
Právě v této atmosféře nejistoty se 14. května 1796 odehrál příběh, který by dnešní etické komise okamžitě smetly se stolu. Hlavními aktéry byli venkovský lékař Edward Jenner a teprve osmiletý James Phipps, syn chudého zahradníka.
Mýtus z maštale
Edward Jenner nebyl jen obyčejným lékařem. Byl to bystrý pozorovatel přírody, žák slavného chirurga Johna Huntera, který se řídil heslem: „Nemysli, zkus to.“ Jennera léta fascinovalo lidové vyprávění místních dojiček. Ty s úsměvem tvrdily, že se neštovic nebojí. Od krav se totiž občas nakazily tzv. kravskými neštovicemi – mírným onemocněním, které se projevilo jen pár vřídky na rukou – a poté se jich už „velké“ neštovice netýkaly.
Lékařský svět tehdy sice znal „variolaci“ – metodu, kdy se zdravý člověk záměrně nakazil hnisem z nemocného, aby získal imunitu. Jenže variolace byla ruskou ruletou. Pacient mohl zemřít, mohl být znetvořen, a co hůř, po celou dobu léčby byl vysoce infekční. Jenner se rozhodl prověřit bezpečnější cestu. Cestu skrze krávy.
Ten, který neutekl
James Phipps, osmiletý hoch, pravděpodobně netušil, že se stává nejdůležitějším pacientem moderní historie. Jenner si ho vybral jako „zdravé médium“. Když dojička Sarah Nelmsová onemocněla kravskými neštovicemi Jenner neváhal. Odebral hnis z jejích puchýřků a dvěma zářezy jej vpravil do paže malého Jamese.
Následovalo napjaté čekání. Sedmý den si chlapec stěžoval na neklid, devátý den přišla mírná zimnice a ztráta chuti k jídlu. Desátý den byl ale James opět v pořádku. První fáze pokusu vyšla. Skutečná zkouška ohněm však přišla o šest týdnů později. Jenner provedl něco, co dnes zní jako pokus o vraždu: naočkoval chlapci virus pravých neštovic. Pokud by jeho teorie selhala, James by pravděpodobně zemřel v krutých bolestech.
Chlapec však neonemocněl. Ani tehdy, ani po dalších dvaceti pokusech v průběhu let. Jeho imunita byla neprůstřelná.
Od posměchu k triumfu
Jennerův objev nebyl přijat s okamžitým jásotem. Londýnská Královská společnost jeho první zprávu odmítla. Karikaturisté té doby kreslili bizarní obrázky, na nichž očkovaným lidem vyrůstají z těl kravské hlavy. Strach z neznámého byl silnější než racionální úvaha. Jenner se ale nevzdal. Práci vydal na vlastní náklady v roce 1798 a metodu pojmenoval „vakcinace“ (z latinského vacca – kráva).
Zpráva se šířila rychleji než samotná epidemie. Napoleon Bonaparte nechal očkovat celou svou armádu a k Jennerovi choval takovou úctu, že na jeho žádost propustil anglické zajatce se slovy: „Jennerovi nemůžeme nic odmítnout.“ V Čechách se s očkováním začalo v roce 1821 a díky Jennerovu odkazu se o 160 let později podařilo neštovice zcela vymazat z mapy světa.
Etické stíny a vděk
Při pohledu zpět nelze přehlédnout morální rozměr Jennerova činu. Použil dítě jako testovací subjekt v experimentu, jehož výsledek byl nejistý. Na druhou stranu, Jenner nebyl chladným vědcem z laboratoře. S Jamesem Phippsem udržoval vztah po celý život. Později mu daroval dům a doživotní rentu. James se mu odvděčil tím, že šel v čele smutečního průvodu na Jennerově pohřbu v roce 1823.
Dnes v domě v Berkeley, kde James Phipps vyrůstal, sídlí muzeum. Připomíná moment, kdy lidstvo poprvé v dějinách aktivně a vědecky porazilo virus. Jennerův příběh je příběhem odvahy vidět souvislosti tam, kde jiní viděli jen „povídání služek“. Je to připomínka, že medicína se občas rodí v hnoji maštalí, ale její plody zachraňují miliardy. Každá další vakcína, od obrny po COVID-19, nese v sobě kousek DNA onoho riskantního odpoledne v Berkeley, kdy jeden venkovský lékař a jeden malý chlapec společně přepsali osud lidstva.
Zdroje:
