Článek
Kapitán Reginald Levy slavil 8. května 1972 padesáté narozeniny. Jeho manželka Dora proto tentokrát nezůstala doma. Seděla mezi cestujícími Boeingu 707 belgické společnosti Sabena a po přistání v Tel Avivu chtěli manželovy narozeniny oslavit společně. Asi dvacet minut po startu z Vídně ale let Sabena 571 ovládli čtyři ozbrojení lidé.
Levy rychle pochopil, že z narozeninové cesty se stal boj o život. A nejen jeho. Mezi rukojmími byla také Dora. Únoscům neřekl, kdo je.
Čtyři únosci a letadlo plné rukojmích
Dva muži a dvě ženy patřili k palestinské organizaci Černé září. Měli zbraně, granáty a výbušniny. Po Izraeli požadovali propuštění stovek palestinských vězňů a hrozili, že pokud jim nevyhoví, Boeing i s lidmi vyhodí do povětří.
Levy měl za sebou zkušenosti, které většina dopravních pilotů neměla. Za druhé světové války sloužil u britského Královského letectva a později se účastnil berlínského leteckého mostu. Teď ale musel zachovat klid v situaci, na kterou ho nemohla připravit žádná válka.
S únosci mluvil, snažil se je zaměstnat a zároveň uklidňoval cestující. Později vzpomínal, že s nimi dokázal hovořit prakticky o čemkoli – od létání až po sex. Současně vysílal nouzové signály.
Boeing nakonec přistál na letišti Lod, dnešním Ben Gurionově letišti. Únosci požadovali propuštění 315 palestinských vězňů. Začalo vyjednávání.
Kdyby se něco stalo, postarejte se o naše děti
Situace se protáhla do následujícího dne. Únosci nakonec dovolili Levymu vystoupit. Měl Izraelcům předat vzorek výbušniny a přesvědčit je, že hrozbu odpálením letadla myslí vážně.
Kapitán příležitosti využil.
Popsal únosce, jejich rozmístění i místa, kde se nacházely výbušniny. Upozornil také na zásadní detail: nouzové východy zůstaly nezajištěné. Teprve mimo letadlo také prozradil, že mezi rukojmími sedí jeho manželka.
Celou dobu její totožnost tajil. Obával se, že kdyby únosci zjistili, koho mají v rukou, mohli by Doru využít jako prostředek k nátlaku na něj. Izraelské představitele proto požádal o jediné. Pokud se něco pokazí, mají se postarat o jejich čtyři děti.
Potom se vrátil k Boeingu.
Izrael rozehrál lest
Na letišti se mezitím připravoval plán, o kterém únosci neměli tušení.
Izraelci předstírali, že jsou ochotni na jejich požadavky přistoupit. Objevili se údajní propouštění vězni a připraveno bylo také letadlo, které mělo únosce odvézt do Káhiry.
Sabena navíc údajně potřebovala před dalším letem technickou kontrolu. K Boeingu proto zamířila skupina mužů v bílých pracovních kombinézách. Na první pohled vypadali jako obyčejní letištní technici. Pod kombinézami měli zbraně.
Šlo o šestnáct příslušníků elitní jednotky Sajeret Matkal. Velel jim Ehud Barak, budoucí izraelský premiér. Součástí týmu byl také mladý Benjamin Netanjahu. A kapitán Levy měl sehrát ještě jednu roli.
Právě on podle dobových zpráv muže převlečené za opraváře k letadlu doprovodil. Únosci mu věřili a netušili, že spolu s kapitánem právě přicházejí lidé, kteří mají jejich akci ukončit.
Od začátku únosu tehdy uplynulo zhruba 21 hodin.
„Technici“ vytáhli zbraně
Komando se dostalo až k letadlu a využilo mimo jiné nouzové východy, o nichž Levy Izraelce předem informoval. Pak začal zásah. Vojáci pronikli do kabiny a během několika minut bylo rozhodnuto. Oba mužští únosci zemřeli, dvě ženy komando zajalo.
Několik cestujících bylo při střelbě zraněno. Jedna žena později následkům zranění podlehla.
Dora Levyová přežila.
Kapitán tak mohl po téměř celém dni konečně přestat předstírat, že jedna z cestujících je pro něj stejným rukojmím jako všichni ostatní.
Jeho padesáté narozeniny skončily úplně jinak, než s manželkou plánovali. Oslava se přesto konala. Večeři na Levyho počest uspořádal izraelský ministr obrany Moše Dajan.
Příběh letu Sabena 571 vstoupil do historie především kvůli zásahu komanda v bílých kombinézách. Významnou část úspěchu ale připravil muž, který seděl v pilotní kabině. Levy dokázal únosce uklidňovat, získával čas, Izraelcům popsal situaci uvnitř stroje a upozornil na cestu, kterou se mohli vojáci dostat dovnitř.
A přitom před únosci téměř celý den skrýval, že jedna z žen, jejichž životem vyhrožují, je jeho manželka.
O 54 let později další boj v kokpitu
Ve středu 30. září 2026 se do nebezpečí dostalo další civilní letadlo mířící do Tel Avivu.
Let Flydubai FZ1073 odstartoval z Dubaje se 174 lidmi na palubě. Většinu cestujících tvořili Izraelci.
Podle izraelských představitelů kopilot během letu napadl kapitána Smita Machchhara a pokusil se letadlo zničit. Stroj se během necelé půlminuty propadl téměř o 14 tisíc stop.
Těžce zraněný kapitán se ale nevzdal.
Dokázal se bránit a otevřít dveře pilotní kabiny. Tím umožnil cestujícím a členům posádky dostat se dovnitř a kopilota přemoci.
Shodou okolností navíc na palubě cestovali další dva piloti společnosti Flydubai. Ti převzali řízení a letadlo bezpečně přistálo v saúdskoarabském Tabúku.
Všichni cestující přežili a později pokračovali náhradním letem do Tel Avivu.
Co přesně konflikt v kokpitu vyvolalo, zatím není jasné. Motiv incidentu úřady stále vyšetřují a společnost Flydubai varovala před předčasnými závěry o jeho příčinách.
Včerejší událost proto nelze označovat za obdobu teroristického únosu Sabeny. Okolnosti obou případů jsou rozdílné.
Přesto je spojuje pozoruhodná paralela.
Dvakrát se letadlo mířící do Tel Avivu ocitlo v situaci, kdy o životě lidí na palubě rozhodovaly minuty. A v obou případech sehrál zásadní roli kapitán.
Reginald Levy před 54 lety dokázal téměř celý den hrát nebezpečnou hru se čtyřmi únosci, předat informace potřebné k zásahu a dovést k letadlu vojáky převlečené za opraváře. Přitom věděl, že případná chyba může stát život nejen jeho cestující, ale také jeho ženu.
Smit Machchhar měl ve středu na rozhodování jen okamžiky. Přestože byl zraněný, dokázal otevřít kokpit a umožnit ostatním zasáhnout.
V roce 1972 pak k letadlu přišla pomoc zvenčí.
O 54 let později už byla přímo na palubě.
