Článek
Matthias Behr vedl nad Vladimirem Smirnovem 4:3, když se 19. července 1982 na mistrovství světa v Římě odehrál okamžik, který změnil život obou mužů a později přispěl také k proměně bezpečnosti jejich sportu.
Proti sobě přitom nestáli dva řadoví šermíři. Osmadvacetiletý Smirnov byl olympijským vítězem a úřadujícím mistrem světa ve fleretu. O rok mladší západoněmecký reprezentant Behr měl rovněž olympijské zlato a patřil k absolutní světové špičce. Při útoku Behrova čepel praskla. Zlomený konec pokračoval proti Smirnovově hlavě a mřížka ochranné masky ho nezastavila. Čepel prošla maskou a přes oblast levého oka pronikla do mozku. Smirnov se okamžitě zhroutil na planš.
Soupeř bojoval o život, Behr zůstal v šoku
Zraněného šermíře převezli do římské nemocnice Gemelli. Utrpěl krvácení do mozku a upadl do hlubokého kómatu. Jeho stav se dál zhoršoval, naděje na záchranu byla minimální.
Matthias Behr mezitím zůstal v hale s vědomím, že právě jeho zlomená zbraň způsobila soupeři katastrofální zranění.
Později popisoval, že ho zachvátila hrůza. Trenér se ho snažil uklidnit, Behr už ale v soutěži nepokračoval. Po přerušení se šampionát znovu rozběhl a sovětští fleretisté nakonec soutěž družstev vyhráli. Titul věnovali zraněnému Smirnovovi. Ten se ale o jejich vítězství nedozvěděl.
O devět dní později zemřel. Bylo mu pouhých 28 let.
Za sebou přitom měl mimořádnou kariéru. Na olympijských hrách v Moskvě získal individuální zlato ve fleretu a další dvě medaile v soutěžích družstev. O rok později se stal mistrem světa. Jeho posledním soupeřem zůstal Matthias Behr.
Smrt šampiona ukázala slabinu ochranného vybavení
Tragédie vyvolala v šermířském světě otázku, která přesahovala jeden nešťastný zápas. Jak mohla zlomená zbraň projít maskou, která měla závodníka před podobným zraněním chránit?
Smirnovova smrt se stala významným impulsem pro zpřísňování bezpečnostních standardů. Změny nepřišly všechny okamžitě, v následujících letech se však zvyšovaly požadavky na odolnost masek a ochranného oblečení. Proměnily se také čepele. Ve vrcholovém šermu se prosadila maragingová ocel, jejíž vlastnosti mají omezovat riziko nebezpečného lomu. Tragédie z Říma tak ovlivnila sport ještě dlouho po Smirnovově smrti. Pro Behra však žádná změna vybavení nemohla změnit minulost.
Snažil se spojit s jeho vdovou
Behr se nakonec k šermu vrátil. Pokračoval na vrcholné úrovni, získal další olympijské i světové medaile a později se věnoval také trenérské práci. Událost z Říma ho však provázela dál.
Během let se několikrát snažil navázat kontakt se Smirnovovou vdovou Emmou. Chtěl vědět, jak se na něj rodina zemřelého soupeře dívá. Dlouho se mu to nedařilo.
Zlom přišel až v roce 2016. Filmař Michael Dittrich dokázal oba světy znovu propojit a o rok později se Behr a Emma Smirnovová společně objevili v německé televizi.
Pro Behra bylo zásadní zjištění, že Smirnovova rodina ho za Vladimirovu smrt neviní. Nešlo o úmysl ani o zakázaný zákrok. Byla to tragická sportovní nehoda.
Zdálo se, že po více než třech desetiletích tím může jejich příběh skončit.
Neskončil.
Po čtyřiceti letech přišla válka
V únoru 2022 napadlo Rusko Ukrajinu. Smirnov pocházel z Rubižného na území dnešní Ukrajiny a část jeho rodiny tam stále žila. Když válka přinutila Smirnovovy příbuzné opustit domov, obě rodiny se znovu propojily. Tentokrát už nešlo o sport.
Matthias Behr nabídl příbuzným muže, kterého před čtyřiceti lety nešťastnou náhodou smrtelně zranil, pomoc. Smirnovův zeť a dvě vnoučata se přes Polsko dostali do Německa a našli útočiště u Behra v Tauberbischofsheimu.
„Konečně jsem se smířil se svým osudem,“ popsal tehdy své pocity.
Čtyřicet let předtím seděl jako sedmadvacetiletý sportovec v římské hale a sledoval, jak lékaři bojují o život jeho soupeře. Teď mohl jeho rodině alespoň částečně pomoci ve chvíli, kdy sama potřebovala bezpečí.
Pro Behra se tím kruh uzavřel.
Vladimir Smirnov se z osudného souboje už nikdy neprobral. Jeho tragédie pomohla změnit bezpečnost šermu a Matthias Behr s jejím následkem žil další desítky let.
Nakonec právě válka na Ukrajině napsala nečekanou poslední kapitolu příběhu, který začal jedinou zlomenou čepelí na šermířské planši v Římě.
Zdroje:
