Článek
Luboš Miko byl pro pražské kriminalisty stará známá firma. Muž malého vzrůstu, který výrazně kulhal, strávil za mřížemi téměř polovinu života. Do vězení se dostával opakovaně – většinou kvůli krádežím, vloupáním a majetkové kriminalitě. Násilí však do té doby nebylo jeho typickým rukopisem. V roce 2009 se ale něco změnilo.
Po dalším propuštění se Miko nedokázal zařadit do běžného života. Neměl práci, peníze ani stabilní bydlení, navíc byl gambler. Krádeže už mu nestačily a tlak reality postupně přerostl v brutalitu, kterou nikdo nečekal. Během pouhých tří týdnů rozpoutal sérii útoků, která skončila vraždou a dvěma pokusy o zabití.
Vražda kvůli dvěma stovkám
Vše začalo v noci 17. srpna 2009. Miko si v Praze stopl taxikáře, sedmdesátiletého muže, a nechal se odvézt do Kunratic. Na první pohled běžná jízda se však změnila v popravu.
Když taxík zastavil, vytáhl Miko kradený revolver a řidiče dvakrát střelil z bezprostřední blízkosti do hlavy. Muž neměl šanci.
Tělo zavražděného taxikáře pak pachatel odtáhl k nedalekému Dolnomlýnskému rybníku, kde ho hodil do vody. Vůz mezitím vykradl – jeho kořistí byly dva mobilní telefony a asi dvě stě korun. Aby zahladil stopy, polil auto benzinem a zapálil ho.
Miko byl přesvědčený, že po sobě dokonale uklidil. Jedna drobnost ho ale prozradila.
Plastová láhev, která ho usvědčila
Na místě činu kriminalisté objevili plastovou láhev. Pachatel z ní krátce před zapálením auta pil a poté ji odhodil. Právě na ní se našla DNA, která patřila Luboši Mikovi.
Tento zdánlivě banální důkaz se stal jedním z klíčových momentů vyšetřování. Policisté navíc získali svědectví lidí, kteří poblíž místa činu viděli muže odpovídajícího Mikovu popisu – včetně jeho charakteristického kulhání. Vyšetřovatelé tak začali mít jasno. Jenže než se případ uzavřel, stihl Miko zaútočit znovu.
Brutální útok v bytě
Pouhých osm dní po vraždě taxikáře se recidivista vloupal do bytu v Praze 4. Po hromosvodu vyšplhal na lodžii, vnikl dovnitř a začal hledat cennosti. Problém nastal, když se majitelka bytu probudila.
Miko reagoval okamžitě a bez váhání. Ženu nejprve udeřil pěstí do hrudníku a poté ji začal bodat nožem do hlavy a hrudi. Při útoku jí opakoval: „Drž hubu, nebo tě zabiju.“
Napadená žena přežila jen díky zoufalé obraně a volání o pomoc. Utrpěla však četná bodná a řezná zranění. Ani to Mikovi nestačilo.
Mačetový útok na lávce
Za další dva týdny si vyhlédl novou oběť. Tentokrát šlo o vietnamskou prodavačku, u které si občas kupoval pivo. Na lávce poblíž stanice metra Chodov na ni zaútočil šedesáticentimetrovou mačetou. Jeho cílem byla kabelka s padesáti tisíci korunami.
Ženu začal sekat do rukou a hlavy. Při útoku jí amputoval části několika prstů a způsobil masivní krvácení. Napadená by bez rychlého zásahu lékařů pravděpodobně zemřela. Byl to další pokus o vraždu.
Kulhavý vrah
Kriminalisté si postupně začali spojovat jednotlivé útoky. Důležitým vodítkem byl právě pachatelův specifický způsob chůze. Miko totiž výrazně kulhal.
Právě tento detail si zapamatovali svědci a stal se jedním z klíčových prvků při jeho identifikaci. V kombinaci s DNA a dalšími důkazy vytvořil řetězec, který se u soudu ukázal jako přesvědčivý.
Miko se sice později snažil svou vinu popírat, ale proti jasným důkazům neměl šanci.
Doživotí jako jediné řešení
Psychiatři označili Luboše Mika za člověka podprůměrné inteligence, který je lstivý, motivovaný pouze vlastním prospěchem a prakticky nepolepšitelný.
Za sebou měl už osm trestů a téměř dvacet let ve vězení. Žádný z nich však nepřinesl nápravu. Soud proto dospěl k jedinému závěru.
Za vraždu taxikáře a dva pokusy o vraždu dostal výjimečný trest – doživotí. Miko se tak stal 41. doživotně odsouzeným vězněm v České republice.
Jeho případ ukázal, jak rychle se může dlouholetý zloděj změnit v chladnokrevného vraha. A také to, že někdy může pachatele usvědčit i zdánlivá maličkost. Třeba obyčejná plastová láhev.
