Článek
Bylo poledne 19. prosince 1971 a nad středními Čechami se držela nízká inverzní oblačnost. Na kladenském letišti se ke startu chystal nenápadný sportovní letoun Zlín Z-226T Trenér s imatrikulací OK-MUA. Na první pohled běžný let. Jenže v kabině dvoumístného stroje sedělo šest lidí – pilot, jeho žena a jejich čtyři malé děti. Let, který měl trvat sotva hodinu, mohl skončit během několika minut salvou z kanónů vojenské stíhačky.
Za řízením seděl Ladislav Bezák, první oficiální mistr světa v letecké akrobacii z roku 1960, muž, který proslavil československé akrobatické létání po celém světě a proslul i legendárním manévrem zvaným lomcovák. V šedesátých letech byl hvězdou nebe. O deset let později se stal pro režim nepohodlným.
Rebel s křídly
Bezák byl vystudovaný inženýr, nástrojař, pilot ČSA a především akrobat tělem i duší. Létání pro něj nebylo zaměstnáním, ale způsobem života. A právě proto pro něj bylo nepřijatelné, aby mu někdo zakázal vzlétnout.
Normalizace však postupovala neúprosně. Prověrky, pohovory, nenápadné narážky. V předvánočním týdnu roku 1971 se dozvěděl, že má být spolu s dalšími kolegy předvolán k letovému řediteli. V zákulisí už bylo rozhodnuto – Bezák má skončit. O oficiálním propuštění z ČSA se dozvěděl až později, ale tušil dost. Pokud zůstane, do kokpitu se už jako pilot nevrátí.
Myšlenkou na odchod do zahraničí si pohrával delší dobu. Měl kontakty, věděl, co by ho mohlo čekat. Rozhodnutí však muselo padnout rychle. Teď, nebo nikdy.
Šest lidí ve dvoumístném letadle
V neděli ráno odvezl rodinu wartburgem na pole u Hostouně. Dětem řekli, že poletí na výlet. Netušily, že ten „výlet“ změní celý jejich život. Letoun byl jen dvoumístný, jiná možnost ale nebyla. Děti byly malé, a tak je bylo možné do kabiny doslova poskládat – jeden syn na klíně matky, dva mezi sedadly, čtvrtý skrčený za otcem. Přetížený stroj se však z pole nedokázal odlepit. Bezák proto odletěl sám zpět na letiště.
Na kladenské ploše improvizoval. Opravil drobné poškození, uklidnil zvědavé kolegy a vyčkal příležitosti. Když se letiště na chvíli vyprázdnilo, rodina se z nedalekého lesíka přesunula k okraji dráhy. Ve 12:45 se Zlín rozjel z mírného svahu směrem k rozdělovským věžákům. Tentokrát už nebylo cesty zpět.
MiG v zádech
Přetížený letoun stoupal jen pomalu. Inverze způsobovala přehřívání motoru a tlak oleje klesal. Bezák musel ubrat plyn, a tím i rychlost. Každá minuta byla rozhodující. Ve 13:07 zachytily sportovní letoun radary protivzdušné obrany. O šestnáct minut později startoval z Líní hotovostní MiG s jasným rozkazem: podezřelý letoun zastavit.
Stíhačka se přiblížila obrovskou rychlostí. Pilot MiGu provedl první manévr a vypustil světlice – signál k následování. Sportovní letoun však pokračoval na západ. Následovala výstražná dávka, šest projektilů.
Bezák zahlédl záblesky střelby a začal prudce manévrovat v mezích toho, co přetížený stroj dovolil. Proudový MiG musel kvůli malé rychlosti cíle opisovat široké kruhy, aby se znovu dostal do palebné pozice. Vystřelil dalších dvanáct projektilů. A pak se ztratil za mraky.
Zda šlo o nepřesnou mušku, lidské zaváhání, nebo prostý fakt, že zasáhnout malý pístový letoun z rychlého proudového stroje není jednoduché, zůstává otázkou. Jisté je, že malé letadlo zmizelo v inverzní oblačnosti a stíhač ztratil vizuální kontakt. K hranicím zbývalo jen několik kilometrů.
Norimberk a kuchařka v ruce
Na západní straně už situaci také sledovali. Do vzduchu vzlétly vrtulníky. Když Zlín přeletěl hranici, nejkritičtější okamžik byl za nimi. Bezák zamířil přímo na Norimberk a požádal o přistání.
Ani to nebylo bez rizika. Kvůli přetížení nemohl jednoduše stáhnout plyn – letoun by šel na nos. Musel přistát „pod plynem“, držet ocas dole a vybalancovat těžkou příď. Byla to poslední zkouška jeho pilotního umění. Když se kola dotkla betonové dráhy, nastalo ticho. Z kabiny se postupně vysoukalo šest lidí. Manželka držela v ruce kuchařku – jedinou věc, kterou si s sebou vzala.
V Německu požádali o azyl. Bezák svůj letoun krátce provozoval pod německou registrací, poté jej přesunul do Velké Británie. Létal na leteckých show a stal se symbolem odvážného útěku. Rodinný život však nebyl bez trhlin. Narodil se pátý, těžce postižený syn, manželé se časem odloučili. Bezák odešel do Kanady, kde trénoval akrobatický tým, provozoval leteckou školu, prodával letadla, práškoval pole a vozil turisty do divočiny. Zkusil i civilní profese – pracoval jako nástrojař nebo dokonce jako hostinský.
Po roce 1989 se vrátil do vlasti. Byl rehabilitován a získal zpět rodinnou vilu v Hostouni. Létal dál, s energií, která ho provázela celý život. Nikdy se však úplně nesmířil s tím, že ti, kteří vydali rozkaz střílet na civilní letoun s dětmi na palubě, nebyli potrestáni.
Sám říkal, že riskoval, ale ne bezhlavě. Zvažoval možnosti, znal limity stroje i své schopnosti. Jeho risk vyšel.
Zdroje:
