Článek
Josef Kott se narodil v Rakovníku, vyrůstal v intelektuálním prostředí, jeho otec působil jako vysokoškolský profesor. Kott nastoupil vojenskou kariéru a později pracoval na federálním ministerstvu vnitra. O místo však přišel kvůli trestné činnosti, mimo jiné krádežím. Navenek působil jako inteligentní muž, byl nadprůměrným šachistou, ale podle znalců se u něj projevovaly výrazné rysy agresivní a sadistické osobnosti s prvky psychopatie. Byl impulzivní, bez empatie a dlouhodobě selhával ve vztazích. Dvě neúspěšná manželství v něm podle okolí prohloubila nenávist vůči ženám.
Michael Kutílek byl v dětství nadaný a studijně úspěšný. Postupně se však u něj začalo projevovat problematické chování. Už v dospívání skončil ve výchovném ústavu a jeho kriminální minulost se dál prohlubovala. Byl opakovaně trestaný a znalci jej označili za polymorfního psychopata – osobnost bez zábran a výčitek, schopnou manipulace i náhlých výbuchů agrese.
Ti dva se nikdy neměli potkat. Oba ale skončili v roce 1988 ve věznici v Minkovicích. Poznali se dokonale včetně homosexuálního styku. Velkorysá prezidentská amnestie jim na počátku roku 1990 dala svobodu. Kott slíbil Kutílkovi, že mu ukáže, jak se dají vydělávat peníze. Kdo by nebyl zvědavý? Kott také přišel na správný pracovní prostředek - starou, ale pořád ještě přesvědčivou uniformu kapitána Veřejné bezpečnosti.
Rituální vraždy a 26 hodin násilí
Ve středu 2. května 1990 dopoledne zahájili západočeští kriminalisté vyšetřování vraždy strážného, ke které došlo předchozí noci v Nýřanech. Strážný byl 71letý pán, pohybující se pomocí hole. Kdosi mu prostřelil hlavu projektilem 7,65 mm. Žádné stopy zápasu, zmizela pistole oběti a zásobník s osmi náboji. To nabízelo motiv činu. Proč ale zmizel sešit se záznamy o kontrolách? Další z vrátných se rozpomněl na nedávnou kontrolu - přišli za ním dva muži. Jeden v uniformě VB, druhý v civilu.
Téže noci vzali Kott s Kutílkem do auta dvě sedmnáctileté stopařky z Berouna. V lesích u Zbirohu ubodal 32 ranami nožem jednu z nich Kott, druhou pak 25 ranami nožem zabili společně. Kutílek pak u soudu uvedl, že šlo o rituální vraždy, jejichž smrtí měli oba odsouzení získat energii a ochranu.
Následující den Kott zastřelil v Praze řidiče taxíku a s Kutílkem ho oloupili o několik tisíc korun.
Uplynul pouhý den a kriminalisté řešili další případ: pokus loupežné vraždy řidiče kamiónu v katastru obce Kařez. Britský řidič kamiónu Marsden přežil šťastnou náhodou. Střela ráže mu vnikla do hlavy pravou lící a vyšla ven zátylkem. Jen nepatrně jiný sklon střelného kanálu směrem vzhůru nebo doprava a projektil by směřoval do mozku nebo do páteře. Brit jednoznačně trval na svém: Přepadl mě uniformovaný policista!
Dopadení a rozsudek
Policie postupně propojila jednotlivé stopy. Kott měl vazby na první místo činu a disponoval policejní uniformou. Po zadržení házeli vinu jeden na druhého a různě měnili výpovědi. Kauza se vlekla až do roku 1995.
Matka zavražděné stopařky tehdy žádala prezidenta Václava Havla, aby zločinci dostali trest smrti. Ten ale zrušilo federální shromáždění 2. května 1990. Právní moci nabyla novela trestního zákona 1. července téhož roku. Vrazi řádili v květnu, kdy ještě platil původní zákon, měli tedy ještě skončit na šibenici.
Trestnost činu se navíc posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Právo však mimo jiné říká, že čin se podle pozdějšího zákona posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější. Oba tak vyvázli s doživotím.
Kutílek se po 18 letech přiznal k páté dokonané vraždě. V květnu 1990 bodl a zabil v Plzni 19letého mladíka bodnutím nože do srdce. Vraždu s dvojicí kriminalisté vůbec nespojovali, Kutílek o ní ale napsal spoluvězni v dopise, který bachaři zadrželi. K soudu už ale nedošlo, vražda byla v té době promlčená a vyšší trest by stejně už dostat nemohl. Kutílek zemřel ve vězení v roce 2017. Kott zůstává ve výkonu trestu.
Případ Kotta a Kutílka se stal symbolem brutality počátku 90. let i kontroverzí spojených s amnestií. Především však zůstává tragédií konkrétních rodin, jejichž ztrátu nelze ničím nahradit.
Zdroje:
