Článek
Hana Zagorová se narodila 6. září 1946 v Petřkovicích na Ostravsku do rodiny stavebního inženýra Josefa a učitelky Edeltrudy. Vyrůstala v harmonickém prostředí se starší sestrou Evelyn. Od mládí bojovala s vážným onemocněním krve, paroxysmální noční hemoglobinurií. Nemoc ji provázela od jejích třiadvaceti let a znamenala pravidelné transfuze i dlouhodobou léčbu kortikoidy. Lékaři jí varovali, že těhotenství by bylo riskantní a dítě by se mohlo narodit s vážným postižením. Pro ženu, která milovala život a citlivě vnímala svět kolem sebe, to byla zdrcující zpráva.
„Byla jsem těhotná v době, kdy jsem podstupovala léčebnou kúru plnou kortikoidů. To by s mateřstvím nešlo dohromady. Narodilo by se postižené dítě,“ vysvětlovala, proč kdysi podstoupila potrat. Místo toho se obrátila k adopci, což se stalo klíčovým bodem jejího osobního života.
Manželství z nutnosti
V roce 1986 se Hana provdala za tanečníka a baletního mistra Vlastimila Harapese. Jejich svatba byla účelová. Přispěla k adopci holčičky, kterou jim bohužel po půl roce pečování vzali. Slavný pár svatbu do poslední minuty tajil. Dokonce ani hosté na jejich svatbě netušili, že jsou svatebčany, oznámení totiž vypadalo jako pozvánka na narozeninovou oslavu „Nebyl důvod to hlásat. Mělo to svůj účel. Hana velmi toužila po dítěti, ale nemohla mít děti. Rozhodla se pro adopci. V té době ale mohli adoptovat jedině manželé. A tak mě požádala, abychom se vzali, když jsme se tak znali. A že bude mít děťátko, nalezence. Získala do péče holčičku, Aničku. Byly jí asi čtyři roky. Půl roku jsme se o ni starali, pak se ale objevila jedna taková potvora, která doufala, že se o to dítě bude starat, protože Hana zpívá. Hana přitom říkala, že už zpívat nebude a že se bude jenom starat. Ale tahle paní si dala tu práci a našla babičku té holčičky. Ta o ni zažádala, a tak jsme museli tu holčičku vrátit. Bylo to strašně smutné. Dítě už nebylo,“ vzpomínal tanečník na jedno z nejtěžších období v životě.
Tato ztráta byla pro Hanu devastující. „Najednou byl konec. A já si uzavřela celou tuto kapitolu. Vím, že mi prostě není přáno,“ řekla později. Manželství s Harapesem vydrželo šest let, ale bolest z nenaplněného mateřství zůstala.
Krátce poté se Hana provdala za slovenského operního tenora Štefana Margitu. Tento vztah byl plný lásky a podpory, ale děti v něm chyběly. Štefan se stal její oporou v boji s nemocí i v kariéře. „Funguje nám to krásně, zaplať pánbůh. Nedovedu si bez Štefana představit život,“ říkala Hana. Společně nazpívali alba jako „Ave“ (1994) nebo „Konečně společně“ (2020), její poslední. S faktem, že nikdy nebude mít děti se Hana postupně smířila: „Od svých 42 let jsem si říkala, že to asi tak má být.“
Hudba místo rodiny
Touha po mateřství ovlivnila i Haninu profesní dráhu. V 90. letech, po revoluci, na čas zpěv upozadila. „Měla jsem pocit, že všechno, co jsem měla ve zpěvu udělat, je hotovo,“ vysvětlovala. Byla to doba, kdy se věnovala manželovi a přemýšlela o životě bez dětí. Ale hudba ji vrátila zpět. V roce 1993 začala moderovat pořad „Když nemůžu spát“, kde natáčela duety s hosty. Vrátila se na pódia, koncertovala s Petrem Rezkem, Stanislavem Hložkem a dalšími.
Její texty často odrážely osobní bolesti – lásku, ztráty, touhy. Písně jako „Málokdo ví“ nebo „Živá voda“ nesly šansonový nádech, kde se skrývaly její emoce. V roce 2014 získala diamantovou desku za 10,5 milionu prodaných alb, což ji potvrdilo jako nejprodávanější českou zpěvačku. Ale i v úspěchu rezonovala absence rodiny. „Sláva přinesla spoustu přátel, kteří byli vždy ochotní pomoct,“ říkala. Charitativní akce, na kterých vystupovala, často podporovaly děti.
Smrt po boji s covidem a nemocí
Rok 2020 přinesl další ránu: těžký covid-19 oslabil její již křehké zdraví. Postcovidový syndrom vedl k cévní mozkové příhodě, které podlehla 26. srpna 2022 v pražském Ústavu hematologie a krevní transfuze. Byla jí 75 let. Štefan Margita zůstal sám, ale vzpomínky na společný život zůstaly.
Hana Zagorová zanechala odkaz nejen v hudbě, ale i v odvaze čelit osudu. Její příběh o nenaplněné touze po dětech je připomínkou, že i slavní jsou lidé se svými radostmi i bolestmi.
Zdroje:
GRACLÍK, Miroslav. Zagorka : první kompletní oficiální životopis Hany Zagorové. Praha: MV Knihy, 2022. 683 stran. ISBN 978-80-277-2100-9.
