Článek
Byla hluboká noc, když stál Josef Hlavatý na opuštěné silnici nedaleko československo-rakouské hranice. Vítr konečně utichl a stroj, který s otcem tajně stavěl téměř rok, byl připraven ke startu. Na záda si připoutal tříletého syna Davida. V batohu měli jen doklady, peníze a pár dětských věcí. Motor zarachotil a rogalo se po několika metrech odlepilo od země. V tu chvíli začínal jeden z nejodvážnějších útěků z komunistického Československa.
Buržoazní původ
Josef Hlavatý vyrůstal v rodině, kterou komunistický režim označil za politicky nespolehlivou. Jeho dědovi byla po roce 1948 zabavena živnost a stigma „buržoazního původu“ ovlivňovalo vzdělání i pracovní možnosti dalších generací.
Josef měl od mládí mimořádný talent na techniku. Stavěl vlastní motorky inspirované západními stroji, které znal jen z časopisů. Jedna z nich ho dostala do problémů – nádrž ozdobil americkou vlajkou, což tehdejší úřady považovaly za propagaci kapitalismu.
V práci byl šikovný, ale kariéra měla jasné limity. Když odmítl vstoupit do komunistické strany, začaly potíže. Na jakýkoli pracovní postup mohl zapomenout a začala se o něj zajímat Státní bezpečnost.
Rogalo jako cesta ke svobodě
Zlom přišel, když se dozvěděl o možnosti létat s rogalem v zemědělském družstvu. Spolu s otcem proto začal v dílně tajně stavět vlastní stroj. Létání ho nadchlo a postupně mu také vnuklo nápad na útěk.
Rodina začala plánovat emigraci. Nejjednodušší cesta vedla přes Jugoslávii, kam bylo možné vycestovat na dovolenou. Jenže režim povolil vyjet pouze Josefově ženě Petře s ročním synem. Josef se starším Davidem musel zůstat doma jako záruka, že rodina neuteče.
Právě tehdy vznikl plán: Petra požádá o azyl v Jugoslávii, Josef se synem přeletí hranici do Rakouska na rogalu.
Start ve tmě
Hlavatý s rodiči a synem odjel k hranicím pod záminkou rodinné dovolené na Slovensku. V lese poblíž hranice ukryli rozložené rogalo a několik dní čekali na vhodné počasí. Třetí noc konečně přišla jejich chvíle.
Josef připoutal syna na záda a vzlétl. Let měl trvat jen několik minut, hranice byla vzdálená asi sedm kilometrů. Jenže ve tmě bez navigace ztratil orientaci. Když se začalo rozednívat, uviděl světlo. Zamířil k němu, ale když se přiblížil, zjistil, že jde o československou strážní věž. „Byli ode mě sotva dvacet metrů. Zaměřili na nás reflektory a spustili sirény,“ vzpomínal.
Instinktivně stočil rogalo zpět do tmy a nízko nad stromy pokračoval v letu. Nakonec zahlédl světla rakouského nádraží a po čtyřiceti minutách přistál na louce. Josef odvázal Davídka, který se celý natěšený začal okamžitě shánět po mamince a běžel se s ním schovat do křoví. Nad hlavami se jim totiž nečekaně zjevil československý vrtulník. „Viděli nás, ale byli na cizím území a dolů si netroufli,“ říká Josef. Je přesvědčen, že měli velké štěstí, když se jim podařilo přistát včas. Kdyby byli ještě ve vzduchu, vrtulník by prý rogalo vírem vrtule záměrně strhl k zemi. „Zabili by nás, ale vypadalo by to jako nehoda. A propaganda by bylo spokojená. Všude by se psalo, že šílenec, co chtěl utéct na rogalu, zabil svoje dítě i sebe“.
Útěk oknem čekárny
Ve stejné době bojovala o svobodu také jeho žena Petra. Nečekala, že po příjezdu do Jugoslávie delegátka účastníkům zájezdu zabaví pasy, a tak si vymyslela, že je syn nemocný a musí k lékaři. Svědomitá delegátka ji ovšem doprovodila až k lékaři, kde jí vydala pas teprve před čekárnou a hlídala před vchodem do nemocnice, až se bude se synem vracet. S pasem a ročním dítětem v ruce utekla tedy paní Hlavatá oknem z čekárny a vydala se stopem do Bělehradu, kde požádala o politický azyl.
Shledání po dvou měsících
Josef se synem po přistání v Rakousku nechali rogalo na poli a stopem dorazili na policejní stanici. Tam vyprávěl svůj neuvěřitelný příběh. Rodina se znovu setkala až po dvou měsících. Komplikace kolem azylu a cestování jejich shledání zdržely. Rok poté, v létě 1989, za nimi emigrovali Josefovi rodiče, kterým zaplatili převaděče přes maďarsko-rakouské hranice. Do vlasti se Hlavatí natrvalo nevrátili ani po revoluci. V roce 1997 dostali rakouské občanství a pořídili si domek v Česku kousek za hranicemi s tím, že do původní vlasti budou jezdit na víkendy. Josef pracoval jako automechanik a později jako svářeč ve výrobě lokomotivních karoserií. Sen stát se automobilovým designérem musel odložit – nejdůležitější bylo postarat se o rodinu.
Rogalo, na kterém Josef Hlavatý přeletěl železnou oponu mohou v současné době vidět návštěvníci Muzea Berlínské zdi v domě na Checkpoint Charlie.
Zdroje:
