Článek
Bylo šest hodin do slavnostního zahájení zimních olympijských her 2010 ve Vancouveru. Svět se těšil na sportovní soutěže v kanadských horách, když přišla zpráva, která všechny ochromila. Gruzínský sáňkař Nodar Kumaritašvili těžce havaroval při tréninku na nové dráze ve Whistleru. Lékaři ho museli oživovat. O hodinu později bylo jasno – jednadvacetiletý mladík zemřel.
Kumaritašvili vyrůstal v horském městečku Bordžomi, kde je zima přirozenou součástí života. Sáně měl v krvi, závodil už jeho otec David, někdejší juniorský mistr Sovětského svazu. Nodar nebyl světovou hvězdou, studoval vysokou školu a pomalu se propracovával mezi elitu. Olympiáda pro něj znamenala splnění celoživotního snu.
Jenže dráha ve Whistleru byla extrémně rychlá. Už během testů zaznívala varování, že může být nebezpečná. Několik jezdců havarovalo, přesto se program nezměnil.
V poslední zatáčce své jízdy Kumaritašvili udělal chybu. V rychlosti téměř 144 km/h byl katapultován ze saní a narazil do nechráněného ocelového nosníku vedle dráhy. Záběry šokovaly svět. Záchranáři byli na místě během několika sekund, lékaři provedli kardiopulmonální resuscitaci a závodníka intubovali. Během několika minut přistál i vrtulník, který převezl Kumaritašviliho do nemocnice ve Whistleru. Jeho mnohočetná zranění byla ale neslučitelná se životem. Přes veškerou profesionální péči po necelé hodině zemřel. Gruzínská výprava nastoupila na zahajovací ceremoniál s černými páskami. Celý stadion povstal a tleskal. Mezinárodní olympijský výbor později prohlásil, že šlo o souhru nešťastných okolností. Pro mnohé ale byla vina jasná: příliš rychlá trať, nedostatečné zabezpečení, tlak na extrémní výkony.
Innsbruck 1964: dva pohřby, jedna olympiáda
První podobná tragédie se odehrála už na zimních hrách v Innsbrucku roku 1964. Její obětí se stal Kazimierz Kay-Skrzypecki – britský sáňkař polského původu, inženýr a válečný veterán. Narodil se roku 1905 ve střední Evropě, později se usadil v Anglii a reprezentoval Velkou Británii. Během druhé světové války sloužil jako pilot RAF. Přestože patřil k nejstarším závodníkům na startu, sáňkování miloval a závodil s neobyčejnou vášní. Polští reprezentanti mu přezdívali „wujek“ – strýček. Byl pro ně symbolem zkušenosti i lidskosti. Dne 21. ledna 1964 havaroval při tréninku na dráze v Iglsu. Utrpěl těžká zranění hlavy a pánve, kterým následující den podlehl. Bylo mu 58 let. Jeho tělo bylo převezeno do Krakova a pohřbeno na Rakowickém hřbitově.
Ross Milne: smrt talentovaného mladíka
Jen o tři dny později zasáhla Innsbruck další rána. Devatenáctiletý Ross Milne patřil k největším nadějím australského alpského lyžování. Lyžovat se naučil v oblasti Falls Creek, závodil doma i v Evropě a rychle se zlepšoval. Na olympiádě měl startovat v mužském sjezdu. Při tréninkové jízdě na sjezdovce Patscherkofel však ztratil kontrolu a narazil do stromu rychlostí přes 90 km/h. Utrpěl smrtelné poranění hlavy. Památka obou sportovců byla uctěna minutou ticha při zahajovacím ceremoniálu. Už tehdy se otevřela otázka, zda jsou extrémně náročné tratě vhodné pro mladé a méně zkušené závodníky.
Milneův mladší bratr Malcolm se později stal vítězem závodu Světového poháru a olympionikem. Často říkal, že ho poháněla i snaha uctít památku zesnulého bratra.
Nicolas Bochatay: Smrt mezi závody
Tragédie se ale neodehrávají jen během závodů. Švýcarský rychlostní lyžař Nicolas Bochatay patřil v roce 1992 k absolutní špičce. Rychlostní lyžování je extrémní disciplína, při níž se dosahuje rychlostí blížících se 200 km/h. Bochatay byl švýcarským mistrem a pravidelným účastníkem světových soutěží. Ráno 22. února 1992, den před finále rychlostního lyžování na ZOH v Albertville, se rozjížděl na veřejném svahu. Po skoku přes hrbol dopadl přímo před sněžnou rolbu, která upravovala trať. Náraz nepřežil. Bylo mu 27 let. Byl ženatý, měl dvě děti a kromě sportu pracoval jako tesař. Jeho smrt ukázala, že olympijské riziko nekončí u startovní čáry.
Cena za sen
Tyto příběhy spojuje jediné: lidé, kteří šli za snem. Nechtěli riskovat život. Chtěli závodit, reprezentovat svou zemi, dokázat sami sobě, že to dokážou.
Každá tragédie přinesla určité změny v bezpečnosti. Přesto zůstává otázka, kde leží hranice mezi sportovní výzvou a hazardem.
Zdroje:
