Článek
Tomáš byl úplně obyčejný kluk z podkrušnohorského maloměsta. Chodil na základní školu, měl spoustu kamarádů, mladší sestru a milující rodiče. Letos by oslavil 40. narozeniny. Jeho život však tragicky skončil, když se 20. března 1995 nevrátil domů. Město se okamžitě spojilo v úsilí najít ho. Kdo měl ruce a nohy pročesával okolí, o jeho zmizení informovala místní média. Plakáty s jeho podobiznou se objevily na každém rohu a všichni doufali, že se chlapec najde živý a zdravý. Tomášova matka však měla zlé tušení. Ještě před objevením těla se svěřila, že cítí, že se jejímu synovi stalo něco strašného. Bohužel se nemýlila. Zatímco město pátralo, Tomáš byl již mrtvý – znásilněný a ubodaný v bytě recidivisty Františka Kahánka, jen pár set metrů od svého domova.
František Kahánek: Predátor v utajení
František Kahánek, jednapadesátiletý muž, nebyl v Ostrově neznámou osobou. Jako recidivista s historií kriminální činnosti měl pověst problémového jedince. Přesto se policii nedařilo jeho aktivity včas odhalit. Dokonce i během pátrání po Tomášovi tvrdili někteří policisté, že v oblasti žádný deviant není. Tato chyba v úsudku měla tragické následky.
Kahánek nalákal Tomáše do svého bytu pod záminkou, která zůstává nejasná. Jakmile se za nimi zavřely dveře, chlapce znásilnil a brutálně zavraždil vojenským bajonetem. Tělo nechal na místě činu se třemi bodnými ranami a bajonetem zabodnutým v zádech. Následně uprchl do lesů u nedalekého Moříčova, kde se dva týdny skrýval.
Objev těla a dopadení pachatele
Po intenzivním pátrání bylo Tomášovo tělo nalezeno v Kahánkově bytě. Objev byl šokující nejen pro rodinu, ale pro celé město. Hrůznost zločinu – znásilnění a vražda desetiletého dítěte – vyvolala vlnu smutku a hněvu. Díky svědectvím dvou obyvatel se policii podařilo Kahánka vypátrat a zadržet 8. dubna 1995. Muž byl převezen do vazební věznice v Horním Slavkově, kde měl čekat na soud.
Smrt za mřížemi
Kahánek se však svého soudu nedočkal. Druhý den po zatčení, 8. dubna 1995, byl nalezen mrtvý ve své cele. Oficiální verze vězeňských úřadů zněla, že „uklouzl na mýdle“ ve sprše. Tato zpráva však vyvolala okamžité pochybnosti. Pitevní zpráva odhalila, že Kahánek zemřel na otok mozku způsobený krevním výronem, měl oboustranné zlomeniny žeber, zlomenou hrudní kost a četné podlitiny. Taková zranění nemohla vzniknout pouhým pádem.
Spekulace o tom, co se ve věznici skutečně stalo, byly umocněny skutečností, že Tomášův otec pracoval jako dozorce právě v Horním Slavkově. Veřejnost i média začala hovořit o možné odplatě – „oko za oko, zub za zub“. Tehdejší ministr vnitra Jan Ruml přijel do věznice a na místě odvolal jejího ředitele, což jen posílilo podezření, že vězeňský personál mohl být do incidentu zapojen.
Soud s dozorci
V lednu 1996 stanuli před Krajským soudem v Plzni čtyři dozorci obžalovaní z ublížení na zdraví s následkem smrti a zneužití pravomoci veřejného činitele. Hrozilo jim pět až dvanáct let vězení. Dozorci svou vinu popírali a tvrdili, že Kahánka zbili spoluvězni. Soud však nenašel dostatek důkazů, aby je usvědčil z vraždy. Jediný trest – půlroční podmínku – obdržel dozorce, který přiznal, že Kahánka jednou udeřil pěstí do břicha. Tímto rozsudkem případ oficiálně skončil, ale otázky zůstaly. Kdo skutečně způsobil Kahánkovu smrt? Byla to odplata ze strany dozorců, z nichž jeden mohl být motivován osobní ztrátou? Nebo šlo o akci spoluvězňů, kteří, jak je ve věznicích běžné, berou zločiny proti dětem obzvláště tvrdě? Pravda zůstává nejasná.
Otázky spravedlnosti
Případ malého Tomáše zůstává jedním z nejtragičtějších v české kriminalistice. Ačkoli František Kahánek přiznal svůj čin před svou smrtí, nikdy nebyl formálně odsouzen. Jeho smrt za mřížemi, ať už byla dílem dozorců či spoluvězňů, vyvolává otázky o hranicích spravedlnosti. Někdejší starosta Ostrova Pavel Čekan, tehdy policista, k tomu poznamenal: „Skončil tak, jak žil. A je jedno čí rukou. Sice neschvaluji, když někdo vezme spravedlnost do svých rukou, ale víme, jak u nás soudy pracují.“
Ostrov se s tragédií vyrovnával dlouhá léta. Smrt Františka Kahánka sice mohla někomu přinést pocit zadostiučinění, ale pravda o tom, co se stalo ve věznici v Horním Slavkově, zůstává zahalena tajemstvím.
Zdroje:
