Článek
Když Josef Kemr trávil volné dny na své chalupě v jižních Čechách, slavnou hvězdu z Chalupářů či snímku Na samotě u lesa by v něm hledal málokdo. Kolem stavení pracoval v obnošeném oblečení, jezdil ve starém trabantu a na místě spolujezdce, které z auta vyndal, pravidelně převážel nářadí i stavební materiál.
Právě na jihu Čech se seznámil s Janem Zimou – mužem, jehož jméno sice běžným divákům nic neříkalo, o to detailněji ho však znala Státní bezpečnost. Zima podepsal Chartu 77, rozmnožoval samizdat, distribuoval zakázané Lidové noviny, zapojil se do Hnutí za občanskou svobodu a pravidelně jezdil na protivládní protesty. Režim odpovídal neustálými výslechy, domovními prohlídkami a psychickým nátlakem na celou jeho rodinu.
Zákaz a bláznivý nápad
Když nepomáhalo vyhrožování, vydala StB zákaz, podle kterého se Zima nesměl pohybovat v Praze a Brně. Přestože šlo o absolutní svévoli bez opory v soudním rozhodnutí, fyzicky se dostat do hlavního města před plánovanou demonstrací hraničilo s nemožným. Bezpečnostní složky preventivně zatýkaly nepohodlné osoby a neprodyšně kontrolovaly všechny příjezdové cesty.
Když se Zima Kemrovi svěřil se svým záměrem do Prahy i přes riziko odjet, hercova reakce byla pohotová: „Tam se nedostaneš… Ale já vím, jak na ně.“
Pod koberec, hrábě a kosu
Kemrův netradičně upravený trabant se k nebezpečné akci hodil dokonale. Zhruba za Benešovem herec zastavil a pokynul Zimovi, aby si lehl na podlahu v místě chybějícího předního sedadla. Přehodil přes něj starý koberec a úkryt pro jistotu ještě zavalil zahradním nářadím – navrch přišly hrábě a kosa. Plán byl geniálně jednoduchý, měl však zásadní slabinu: stačil jediný důsledný policista, který by do auta nahlédnul a poodhrnul koberec.
„Dobrý den, pane Kemr!“
U Průhonic auto zastavila policejní hlídka. Zatímco Zima pod kobercem a ostrým nářadím ani nedýchal, příslušníci SNB přistoupili k okénku. Stačila zběžná prohlídka a disidenta by bez problémů odhalili. Policisté však v řidiči okamžitě poznali oblíbeného herce: „Dobrý den, pane Kemr, pokračujte, pokračujte,“ zaznělo namísto kontroly. Kemrova obrovská popularita, která mu za normalizace mnohdy komplikovala život, se v té chvíli proměnila v dokonalou propustku.
Hercův otevřený odboj
U Josefa Kemra přitom nešlo o ojedinělý čin. V druhé polovině 80. let vystupoval proti režimu stále otevřeněji. V roce 1986 promluvil na pohřbu Jaroslava Seiferta, po útocích Rudého práva na Václava Havla v roce 1989 poslal ostrý protestní dopis, který následně odvysílala Svobodná Evropa a v létě téhož roku podepsal petici Několik vět.
Konec skrývání v listopadu 1989
O několik týdnů později už podobné skrývání ztratilo smysl. V listopadu 1989 stál Josef Kemr u zrodu Občanského fóra a řečnil před statisícovým davem na Letné, zatímco Jan Zima zakládal struktury OF v Plané nad Lužnicí.
Jen krátce předtím však tyto dvě výrazné osobnosti spojil starý trabant, koberec, kosa a naprostá slepota režimní kontroly, pro kterou byl populární obličej víc než plnění služebních povinností.
