Článek
Když 11. září 2001 v 9.03 narazil let United Airlines 175 do jižní věže World Trade Center, 78. patro se během několika vteřin proměnilo v peklo. Letadlo zasáhlo budovu mezi 77. a 85. patrem, právě v místech, kde lidé čekali na výtahy.
Mezi nimi byla Ling Youngová. Výbuch ji srazil k zemi, utrpěla těžké popáleniny a kolem ní leželi mrtví a zranění. Ti, kteří přežili, netušili, kudy ven. Chodby zaplnil kouř a cesta, kterou znali, zmizela v troskách. Pak se objevil mladý muž.
Přes nos a ústa měl uvázaný červený šátek. Na rozdíl od ostatních nepůsobil bezradně. Jako dobrovolný hasič věděl, co dělat. Našel jediné použitelné schodiště a začal lidi odvádět pryč. Jednu těžce zraněnou ženu nesl na zádech. Skupinu dovedl o sedmnáct pater níž, kde už bylo méně kouře a lidé mohli pokračovat sami. Mladík mohl jít s nimi, ale otočil se a vydal se zpátky nahoru.
Poslední zpráva pro matku
Jmenoval se Welles Remy Crowther. Bylo mu pouhých 24 let a toho rána pracoval jako obchodník s cennými papíry ve 104. patře jižní věže. Krátce po nárazu letadla zavolal matce Alison. Nezastihl ji, a tak jí zanechal krátkou zprávu. „Mami, tady Welles. Chtěl jsem, abys věděla, že jsem v pořádku.“ Rodina už jeho hlas nikdy neuslyšela.
Co Welles během následujících minut dělal, se rodiče dozvěděli až dlouho po jeho smrti. Jeho poslední hodinu bylo možné postupně poskládat ze vzpomínek lidí, kteří se z jižní věže dostali živí. Po odvedení první skupiny se Welles skutečně vrátil do zdevastovaného 78. patra.Tentokrát tam narazil mimo jiné na Judy Weinovou. Měla zlomenou ruku, poraněná žebra a propíchnutou plíci. Vzpomínala na muže s červeným šátkem, který pomáhal zraněným a v chaosu začal ostatní organizovat. Kdo dokáže stát, ať vstane. Kdo může pomoci jiným, ať pomůže. Pak je vedl ke schodišti a znovu se vrátil nahoru. Cestu absolvoval několikrát a za život mu vděčí osmnáct lidí.
Červený šátek nosil od dětství
Welles nebyl profesionální hasič. Když mu ale bylo šestnáct, vstoupil do dobrovolného hasičského sboru v rodném Nyacku. Znal proto základy první pomoci a věděl, jak se chovat při požáru.
Svět financí navíc zřejmě neměl být jeho životní kariérou. Po jeho smrti rodina zjistila, že uvažoval o práci profesionálního hasiče.
Šátek dostal Welles od otce Jeffersona jako malý chlapec. Také on byl také dobrovolným hasičem, nosíval šátek v zadní kapse a šestiletý syn chtěl vlastní. Dostal červený.
Od té doby ho nosil při sportu a později i jako dospělý. Stal se jeho poznávacím znamením.
Právě tenhle zdánlivě nepodstatný detail nakonec rodičům prozradil, co jejich syn v poslední hodině svého života dělal.
Cestu ven znal. Přesto šel opačným směrem
Na Crowtherově příběhu je nejsilnější právě to, že cestu do bezpečí znal.
Už po ní vedl jiné lidi. Nemusel hledat schodiště ani tápat v kouři. Stačilo pokračovat dolů a dostat se ven. Neudělal to. Zatímco tisíce lidí sestupovaly po schodech a snažily se dostat z mrakodrapu, on mířil opačným směrem.
Naposledy byl spatřen při záchranných pracích. V 9.59, pouhých 56 minut po nárazu letadla, se jižní věž zřítila. Welles Crowther se domů nevrátil. Jeho ostatky našli až v březnu následujícího roku v troskách jižní věže.
Rodiče tak konečně věděli, že jejich syn zemřel. Stále však neměli tušení, co dělal mezi posledním telefonátem a pádem budovy.
Odpověď našla matka v novinách
Zlom přišel o dva měsíce později. The New York Times zveřejnil rozsáhlou rekonstrukci dění uvnitř dvojčat. Mezi výpověďmi přeživších se opakovaně objevoval neznámý mladý muž, který pomáhal lidem z 78. patra. Nikdo neznal jeho jméno. Pamatovali si však červený šátek, který měl přes nos a ústa. Když si o něm Alison Crowtherová přečetla, okamžitě zbystřila. Pro cizího člověka to byl bezvýznamný detail. Pro ni ne. Její syn nosil červený šátek od dětství. Crowtherovi začali kontaktovat přeživší a poslali jim Wellesovy fotografie. Poznali ho.
Judy Weinová ho viděla bez šátku ve chvíli, kdy se dostali do nižších pater a vzduch byl čistší. Ling Youngová měla jasno také. „Zachránil mi život.“
Tajemný muž s červeným šátkem konečně dostal jméno.
Muž, který se mohl zachránit
Wellesův příběh se postupně stal jedním ze symbolů hrdinství 11. září. Newyorský hasičský sbor ho posmrtně přijal jako čestného člena. Jeho červený šátek je dnes součástí sbírek National September 11 Memorial & Museum.
Judy Weinová, která díky němu unikla z věže, později řekla, že člověk může žít sto let, a přesto v sobě nemusí najít tolik soucitu a odhodlání, kolik ho Welles projevil během několika desítek minut.
Příběh muže s červeným šátkem dostal letos, těsně před 25. výročím útoků, další kapitolu. Dne 8. září 2026 byla Wellesi Crowtherovi posmrtně udělena Prezidentská medaile svobody, nejvyšší civilní vyznamenání Spojených států. Převzaly ji jeho matka Alison a sestra Paige.
