Článek
VVS Moskva byla sportovní odnoží sovětského ministerstva obrany. Hokejoví fanoušci v poválečném SSSR dobře věděli, že nejde o obyčejný tým. Jeho zakladatelem a šéfem byl Stalinův syn Vasilij. Podle momentální nálady přetahoval hvězdy z jiných klubů, jindy sportovce trestal bez zjevného důvodu. Přesto – nebo právě proto – dokázal vybudovat jeden z nejsilnějších celků sovětské ligy přelomu 40. a 50. let.
V sezoně 1948–49 slavil VVS velký úspěch poté, co Vasilij „ukradl“ kompletní útočnou formaci Spartaku Moskva. Klub letěl vzhůru tabulkou a získal stříbrné medaile. V létě 1949 se rozhodl tuto strategii zopakovat.
Do týmu přišly největší hvězdy země – legendární útočník Vsevolod Bobrov, obránce Roberts Šulmanis či brankář Harijs Mellups, dlouhodobě považovaný za nejlepšího gólmana soutěže. Z rodinných důvodů a také kvůli vyššímu platu přestoupil i mimořádně nadaný Čech Zdeněk Zikmund.
Narodil se 8. prosince 1916 v Astrachani, kam se jeho rodiče Albert a Albína odstěhovali z Jičína. Otec zde působil jako domácí učitel v bohaté rodině. Po bolševickém převratu se Zikmundovi pokusili vrátit domů, ale v Moskvě je zastavili na nádraží a další cesta už nebyla možná. Otce odsoudili v jednom z vykonstruovaných procesů k trestu smrti a zastřelili. Matku poslali na osm let do lágru v dnešním Kazachstánu, sourozenci skončili v dětských domovech. Nejstarší Zdeněk razii unikl. Byl vynikající sportovec, stal se šestinásobným sovětským šampionem v tenisové čtyřhře a kapitánem hokejového Spartaku. Přestup do VVS mu přinesl peníze i prestiž. Nakonec však i smrt.
Osudný let
5. ledna 1950 odletěl tým VVS k ligovému utkání do Čeljabinsku. Počasí bylo extrémní a letoun Li-2 musel být odkloněn do Sverdlovsku. Viditelnost byla téměř nulová, bouře letadlem zmítala. Pilot se pětkrát marně pokusil o přistání. Šestý pokus se stal osudným. Stroj narazil do země a explodoval. Na palubě zahynulo devatenáct lidí – hráči, trenéři i členové posádky.
Mezi oběťmi byli Mellups, jemuž se šest dní předtím narodil syn, lotyšský obránce Šulmanis, teprve třiadvacetiletý Jurij Tarasov, bratr budoucí trenérské legendy i fenomenální útočník Zdeněk Zikmund.
Tři největší hvězdy týmu – Bobrov, Šuvalov a Vinogradov – do letadla nenastoupily. Bobrov zaspal. Šuvalova Vasilij Stalin zadržel ze strachu před reakcí čeljabinských fanoušků. Do VVS Moskva ho totiž přetáhl právě z tamního klubu. Vinogradov si odpykával disciplinární trest.
Havárii nejspíš způsobilo to, že posádka poslouchala navigátora z nedalekého letiště, který používal stejnou frekvenci. Spekulovalo se též o poruše. Pravdu už nikdo neodhalí, poněvadž se tehdy nekonalo žádné vyšetřování.
Dokonale utajená tragédie
Vasilij Stalin pochopil, že pokud se o havárii dozví jeho otec, čekají ho vážné následky. Nařídil proto její absolutní utajení. V tisku se neobjevila jediná zmínka. Rodiny obětí nedostaly téměř žádné informace. Těla, často k nepoznání, byla anonymně pohřbena poblíž místa havárie.
Následovala jedna z nejabsurdnějších kapitol sovětské reality. Aby klub splnil plán a sehrál zápas v Čeljabinsku, Vasilij narychlo doplnil mužstvo hráči se stejnými příjmeními jako měli zesnulí. Tisk nesměl uvádět křestní jména. Když „Moisejev“ vstřelil gól, byl připsán jménu mrtvého Moisejeva. „Žiburtovič“ byl ve skutečnosti bratr původního útočníka. VVS utkání vyhrál 8:3.
Sport jako propaganda, lidé jako statistika
Tragédie ve Sverdlovsku se stala symbolem fungování sovětského systému. Sport nebyl sportem, ale nástrojem moci. Lidé byli nahraditelní. Smrt se dala zamést pod koberec.
Teprve po rozpadu Sovětského svazu se rodiny obětí dočkaly veřejného uznání. Širší povědomí o nehodě se otevřelo až po havárii hokejistů Lokomotivu Jaroslavl v roce 2011.
Vasilij Stalin po smrti svého otce rychle upadl v nemilost. Byl zatčen, odsouzen a donucen změnit jméno. Zemřel krátce nato – opuštěný, zlomený a zapomenutý.
Zdroje:
