Článek
Dva přátelé žijí na venkově, vedou nekonečné debaty, pouštějí se do bláznivých nápadů a přou se o věci, které by jiní odbyli mávnutím ruky. Seriál Byli jednou dva písaři patří dodnes k tomu nejlepšímu, co společně vytvořili Miroslav Horníček a Jiří Sovák. Za laskavým humorem, který z obrazovky vůbec nedává nic tušit, se ale skrývá tragédie. Během natáčení přišel Miroslav Horníček o jediného syna.
Janovi bylo pouhých 21 let
Jan Horníček se narodil v roce 1951 jako jediné dítě Miroslava a Běly Horníčkových. V době smrti studoval FAMU a zajímal se o film.
Měl však vážný zdravotní problém. Trpěl epileptickými záchvaty. Jeho otec později vysvětloval, že se objevily poté, co Jan prodělal klíšťovou encefalitidu. V roce 1972 se přijel podívat za otcem, který právě natáčel Byli jednou dva písaři. Nikdo tehdy nemohl tušit, že Miroslav Horníček natáčení seriálu navždy spojí s nejhorším okamžikem svého života.
Jan odešel od ostatních. Podle otcovy pozdější vzpomínky lovil ryby a seděl na betonové propusti. Pak dostal epileptický záchvat.
„Lovil ryby a seděl na betonové propusti a při záchvatu spadnul dovnitř,“ popsal po letech Horníček v televizním dokumentu Humor není žádná sranda. Jan se v mělké vodě utopil.
Otec ještě nevěděl, co se stalo
Na okolnostech tragédie je možná nejděsivější, že Horníček zpočátku vůbec netušil, že jeho syn zemřel. Když začal Jana hledat zasáhl Jiří Sovák. Kolega a přítel Horníčkovi neřekl rovnou, že jeho syn zemřel. Oznámil mu, že za Janem pojedou do nemocnice. Horníček později pochopil proč. „To byl tvrdý trik,“ vzpomínal. V nemocnici dostal injekci na uklidnění. Až potom přišla zpráva, které se bojí každý rodič. „Tam mi dali injekci a řekli mi, že je mrtvý.“
Stačilo několik centimetrů vody
Herec dlouho veřejně o podrobnostech synovy smrti příliš nemluvil. Jeho vzpomínky se objevily až později.
Další svědectví poskytla Anna Sováková, manželka Jiřího Sováka. Podle ní se Jan utopil v mimořádně mělké vodě. Odhadovala její hloubku snad jen na patnáct centimetrů.
Právě to ukazuje, jak nebezpečný mohl epileptický záchvat být. Mladý muž nepotřeboval spadnout do hlubokého rybníka. Pokud při záchvatu ztratil vědomí a obličej zůstal pod hladinou, i malé množství vody mohlo být smrtelné.
Horníček navíc znal závažnost synovy nemoci. Po letech dokázal vyslovit větu, která může znít tvrdě, ale nejspíš byla jedním ze způsobů, jak se s jeho smrtí snažil vyrovnat.
„Jediné, čím se teď utěšuju, je, že by se ty záchvaty zhoršovaly,“ řekl. Obával se, že nemoc by mohla synův další život velmi vážně poznamenat. Ztráta jediného dítěte tím samozřejmě nebyla menší a Horníček se musel rozhodnout, co dál.
Za tři dny stál znovu před kamerou
Natáčení Písařů pokračovalo. Horníček se snažil se smrtí syna vyrovnat právě prací. Jiří Sovák později obdivoval, jak rychle se přítel dokázal před kameru vrátit.
„Horníček mě překvapil, jak statečně se zachoval. Za tři dny se zotavil a byl schopnej pracovat dál,“ vzpomínal Sovák. A právě tady začíná druhá, méně známá část příběhu.
Sovák ho nelitoval. Místo toho ho hlídal
O tom, co se po Janově smrti dělo při natáčení, později vyprávěla Věra Tichánková, představitelka hospodyně Heřmanky. Mezi Sovákem a Horníčkem podle ní panoval velmi hezký vztah už před tragédií. Po ní se ale ukázalo, co jejich přátelství skutečně znamenalo.
Sovák si Horníčka jednoduše vzal na starost. Žádné velké projevy soustrasti. Žádné neustálé připomínání toho, co se stalo. Neříkal mu, aby netruchlil, ani se ho nesnažil okatě utěšovat. Pozoroval ho.
Když si všiml, že Horníček míří k nádrži, kde se Jan utopil, okamžitě se objevil vedle něj a zaměstnal ho prací.
Tichánková si pamatovala dokonce konkrétní situaci. Sovák přišel za Horníčkem s otázkou, zda by si v následující scéně nemohl stoupnout na židli. Zdánlivá banalita měla svůj smysl.
„Pořád pro něj vymýšlel pracovní úkoly,“ vzpomínala Tichánková. Oceňovala, jak Sovák přemýšlel nad tím, aby přítele nenápadně podržel, aniž by s ním musel o tragédii mluvit.
Možná právě práce byla v té chvíli tím jediným, co Horníčka dokázalo alespoň na chvíli odvést od myšlenek na syna.
Smutný příběh za veselým seriálem
Seriál Byli jednou dva písaři nakonec dokončili. Divák, který nezná okolnosti jeho vzniku, by při sledování pravděpodobně nikdy nepoznal, čím si jeden z hlavních představitelů během natáčení prošel.
Horníček dál vtipkuje, rozčiluje se, vede se Sovákem absurdní debaty a rozehrává komické situace.
Za kamerou přitom oplakával jediného syna.
Janova smrt zůstala jednou z největších osobních tragédií Horníčkova života. Jeho žena Běla zemřela v roce 1999. Miroslav Horníček ji přežil o necelé čtyři roky. Zemřel v únoru 2003 ve věku 84 let.
