Článek
Bylo úterý 24. března 2015. Na barcelonském letišti El Prat probíhal běžný provoz. Chvilku po desáté odstartoval Airbus A320 společnosti Germanwings na pravidelné lince do Düsseldorfu. Na palubě bylo 144 cestujících a šest členů posádky. Let probíhal standardně. Letoun stoupal do cestovní hladiny 38 000 stop (přibližně 11 600 metrů) a dosahoval rychlosti kolem 800 km/h. Nic nenasvědčovalo tomu, že během několika minut se situace dramaticky změní.
Osudový okamžik v kokpitu
Krátce po dosažení cestovní výšky kapitán předal kapitán Patrick Sondenheimer řízení kopilotovi Andreasu Lubitzovi a odešel na toaletu. Zvukový záznam z kokpitu zachytil posunutí sedačky a zavření dveří. To byl okamžik, kdy se situace zásadně změnila.
V půl jedenácté kopilot ručně změnil nastavení autopilota. Z původní výšky 38 000 stop zadal hodnotu pouhých 96 stop (zhruba 30 metrů). Letadlo tak začalo řízeně klesat.
Vyšetřovatelé později zdůraznili, že tento krok nemohl být náhodný, změna vyžaduje vědomou manipulaci s ovládáním.
Marný návrat kapitána
Kapitán se po návratu z toalety snažil dostat zpět do kokpitu. Nejprve klepal, poté stále silněji bušil na dveře. Podle záznamu černé skříňky se snažil kontaktovat kopilota i přes interkom.
Dveře však zůstaly zavřené. Bezpečnostní systém kokpitu, zavedený po roce 2001, umožňuje pilotovi zevnitř zablokovat vstup. Pokud tak učiní, není možné se dovnitř dostat.
Záznam z kokpitu ukázal znepokojivý detail – během celé situace bylo slyšet pouze pravidelné dýchání kopilota. Nejevil známky paniky ani zdravotního kolapsu. Kopilot nekomunikoval ani s řídicími letového provozu. Po přerušení spojení byl v 10:31 vyhlášen stav nouze.
Let bez kontroly zvenčí
Letoun pokračoval v řízeném klesání. Letoví dispečeři se opakovaně snažili navázat kontakt, ale bez úspěchu. Situace byla natolik vážná, že byla vyslána i vojenská stíhačka Mirage z francouzské základny Orange-Caritat. Ta však nestihla zasáhnout včas.
Cestující si podle vyšetřovatelů dlouho nemuseli uvědomovat nebezpečí. Letadlo totiž neklesalo prudce, ale stabilně. Teprve v závěrečných okamžicích se situace změnila. „Výkřiky jsme slyšeli až v posledních momentech letu,“ uvedl žalobce Robin. V 10:40 zmizel letoun z radarů. Nacházel se ve výšce 1 882 metrů a letěl rychlostí přibližně 700 km/h. Krátce poté narazil do horského masivu v Provensálských Alpách.
Místo dopadu
Náraz byl extrémně silný. Letadlo se rozpadlo na tisíce kusů, které byly rozptýleny na velké ploše. Podle slov záchranářů nebyl žádný z nich nebyl větší než malé auto.
Krátce po přistání záchranných týmů zazněla stručná, ale zdrcující zpráva: „Není tu nikdo živý.“ Analýza černých skříněk přinesla jednoznačné závěry. Kopilot byl při vědomí a jednal cíleně. Využil nepřítomnosti kapitána a úmyslně zabránil jeho návratu do kokpitu. Data z letového zapisovače navíc ukázala, že během klesání kopilot opakovaně upravoval nastavení autopilota, aby letoun ještě zrychlil.
Skryté problémy kopilota
Vyšetřování po tragédii odkrylo znepokojivé skutečnosti o zdravotním stavu kopilota. Andreas Lubitz měl v minulosti přerušený letecký výcvik – podle vlastního vyjádření kvůli syndromu vyhoření a depresím. Podle německých médií se měl léčit již několik let před nehodou, a to i s vážnými depresivními epizodami. Tyto informace však zaměstnavatel o jeho problémech nevěděl. Zásadní roli sehrála i skutečnost, že byl v době letu pravděpodobně v pracovní neschopnosti. Lékař mu vystavil potvrzení, které ho mělo zprostit služby – včetně dne tragédie. Tento dokument ale podle dostupných informací roztrhal.
Další zjištění ukázala, že se kopilot ambulantně léčil u specialistů, včetně neurologa a psychiatra. Přesto byl způsobilý k výkonu profese pilota, protože své obtíže neprezentoval jako překážku. Vyšetřovatelé rovněž zjistili, že několik dní před tragédií vyhledával na internetu informace o sebevraždách a o zabezpečení dveří do kokpitu.
Haltern am See
Jedním ze symbolů tragédie letu Germanwings 9525 se stalo do smutku zahalené německé město Haltern am See. Ve stroji totiž sedělo šestnáct dětí, převážně dívek ve věku 16 let, a dva učitelé z místní střední školy. Skupina byla ve Španělsku na týdenním výměnném studijním pobytu na partnerské škole.
Příběh studentů z Halternu byl o to krutější, že o jejich smrti rozhodly dvě náhody. Na pobyt se přihlásilo čtyřicet dětí a škola určila, že o tom, kdo pojede, rozhodne los. Jak po nehodě napsaly španělské noviny El País, jedna z dívek ve skupině pak let ze Španělska domů málem zmeškala, protože si zapomněla pas. Z letiště zavolala své hostitelské rodině a ta jela padesát kilometrů na letiště. Pas doručila přesně včas, aby studenti mohli nastoupit do letadla.
Změny v letectví
Tragédie okamžitě vyvolala reakci leteckého průmyslu. Řada aerolinek zavedla pravidlo, že v kokpitu musí být vždy dvě osoby. Evropská agentura pro bezpečnost civilního letectví následně vydala stejné doporučení všem dopravcům. Zároveň se otevřela širší debata o psychickém zdraví pilotů a sdílení zdravotních informací mezi lékaři a zaměstnavateli. Let Germanwings 9525 se stal symbolem selhání, které nebylo technické, ale lidské.
