Článek
V polovině šedesátých let byly závody automobilů a motocyklů ve městech běžnou podívanou. Lidé se těšili na vzrušení, které přinášely rychlé vozy a odvážní jezdci. V Sokolově, městě horníků, se v roce 1966 rozhodli oslavit Den horníků velkolepě – prvním ročníkem závodu nazvaného Pohár sokolovských horníků. Okruh vedl ulicemi Sokolovskou, Karla Havlíčka Borovského, Jednoty a Boženy Němcové a přilákal tisíce diváků. Ti se těsnili na chodnících, někde i v několika řadách, aby viděli speciálně upravené vozy Formule 3, připomínající tehdejší vozy Formule 1, známé jen z fotografií v časopisech. Atmosféra byla elektrizující. „Chtěli jsme přinést závody lidem i tady u nás,“ vzpomínal ve habartovský jezdec Adolf Vavroň. Mezi favority závodu patřili Vladimír Hubáček na upraveném wartburgu a Josef Brázda na DKW, kteří se po startu hlavního závodu prodrali do čela. Všichni očekávali napínavý souboj o vítězství. Nikdo však netušil, že závod skončí tragédií, která navždy změní pohled na podobné akce.
Smrtelný karambol
Ke katastrofě došlo ve třináctém kole patnáctikolového závodu, krátce před jeho koncem. Na vrcholu stoupání v Sokolovské ulici, před budovou tehdejší 4. základní školy, dostal vůz Josefa Brázdy smyk. Automobil vylétl ze silnice, narazil do špalíru diváků na chodníku a zastavil se až po srážce se sloupem pouličního osvětlení. Havárie byla zničující – čtyři lidé, včetně samotného jezdce Brázdy, přišli o život, a přes dvě desítky diváků utrpěly vážná zranění. Mezi zraněnými byl i tehdy desetiletý Jiří Kobylák z Březové, který se na závody přišel podívat s otcem. „Vteřiny před karambolem jsem zpozoroval, že vůz jde do smyku. Chtěl jsem to říct tátovi… Probral jsem se na trávníku, kolem mě spousta potlučených lidí,“ popsal svůj zážitek před kamerou. Jiří strávil v nemocnici dva měsíce, jeho otec se zotavoval celý rok. Ještě silnější příběh přinesla výpověď Daga Krause, tehdy malého chlapce, kterého otec krátce před nehodou „potrestal“ tím, že ho zavřel za vchodové dveře blízkého domu. Tím mu nechtěně zachránil život. Jeho čtyřletá sestřička Renátka však na chodníku zůstala a vážným zraněním podlehla krátce po převozu do nemocnice.
Spekulace o příčinách tragédie
O nehodě a průběhu vyšetřování byla veřejnost z oficiálních zdrojů informovaná velice mlhavě, Rudé právo se třeba zprávu o sokolovské tragédii snažilo zlehčit dovětkem, že při podobné havárii v Le Mans bylo diváků usmrceno osmdesát. Oficiální příčinou havárie byla podle odborníků technická závada na Brázdově voze. Spekulovalo se však i o tom, že jezdec mohl ztratit vědomí, možná kvůli zdravotním problémům. Mezi lidmi kolovaly i bizarní fámy, například o mechanikovi, který měl vůz úmyslně poškodit kvůli osobním sporům. Pravda však zůstala nejasná. Klíčovou roli sehrála nedostatečná bezpečnost. Vozovka nebyla vhodná pro závody, diváci nebyli dostatečně chráněni a závodní vozy, často vyráběné „na koleně“ samotnými jezdci, nesplňovaly potřebné standardy. Organizátoři, včetně habartovského automotoklubu a odpovědných institucí, podcenili rizika, která závody v obydleném městě přinášela.
Sokolovská tragédie z roku 1966 je varováním před tím, jak rychle se může zábava proměnit v katastrofu, pokud se podcení bezpečnost. Závody v ulicích měst byly v následujících letech postupně zakázány, a dnes si jen těžko dokážeme představit, že by se vozy proháněly rychlostí přes 200 km/h těsně kolem diváků. Přesto tato událost zůstává živá díky svědectvím přeživších, dokumentu České televize z cyklu Osudové okamžiky a skromnému památníku před Domovem pro seniory Čtyřka. „Jsem rád, že se to točilo, už kvůli tomu, aby lidé věděli, co všechno se může stát z podívané,“ shrnul Jiří Kobylák. Jeho slova připomínají, že i ta nejlepší zábava může mít tragické následky, pokud se podcení rizika.
Zdroje:
