Článek
Když 1. února 1936 rozhodčí ukončil utkání mezi Sunderlandem a Chelsea, domácí fanoušci jen těžko skrývali zklamání. Jejich mužstvo ztratilo dvoubrankový náskok a místo očekávaného vítězství se muselo spokojit s remízou 3:3. Největší díl viny přisuzovali teprve dvaadvacetiletému brankáři Jimmymu Thorpovi. V závěru utkání totiž několikrát chyboval a soupeři umožnil vyrovnat.
Ani novináři pro něj neměli pochopení. Jeden z nich dokonce naznačil, že mladý gólman ztratil odvahu a začal se bát soupeřových útočníků. Nikdo z kritiků přitom netušil, že Thorpe má za sebou zápas, který ho bude stát život.
Při jednom ze soubojů ho totiž hráči Chelsea opakovaně kopali do hlavy a horní části těla. Přesto zůstal mezi tyčemi až do závěrečného hvizdu. O čtyři dny později zemřel a novinář, který ho obvinil ze zbabělosti, musel veřejně přiznat svůj krutý omyl.
Mladý talent s velkou budoucností
James Horatio Thorpe se narodil 16. září 1913 v průmyslovém městě Jarrow na severovýchodě Anglie. Fotbal miloval od dětství a už jako sedmnáctiletý se dostal do Sunderlandu, jednoho z tradičních anglických klubů.
Vynikal rychlými reakcemi a odvahou, s níž se vrhal pod nohy soupeřových útočníků. Právě takové vlastnosti byly v tehdejším fotbale mimořádně ceněné. Brankáři totiž neměli zdaleka takovou ochranu jako dnes a každý souboj o míč pro ně představoval značné riziko.
Thorpe se postupně vypracoval v oporu prvního mužstva a v sezoně 1935/1936 pomáhal Sunderlandu v boji o mistrovský titul. Dařilo se mu také v osobním životě. S manželkou May vychovávali malého syna Ronnieho a zdálo se, že má před sebou dlouhou a úspěšnou kariéru.
Jeho život však komplikovalo vážné onemocnění. Přibližně dva roky před tragédií mu lékaři diagnostikovali cukrovku, kterou musel léčit inzulinem. V době, kdy byly možnosti léčby podstatně omezenější než dnes, šlo o značné zdravotní riziko. Thorpe se přesto nechtěl vzdát fotbalu.
Kopance, které rozhodčí nezastavil
Osudné sobotní odpoledne přijela na stadion Roker Park londýnská Chelsea. Sunderland vedl ligovou tabulku a před domácím publikem chtěl potvrdit svou převahu. Zpočátku všechno nasvědčovalo tomu, že se mu to podaří. Domácí vedli 3:1, utkání však bylo stále tvrdší a rozhodčí R. S. Warr měl s jeho vedením značné problémy.
Ve druhém poločase přišel okamžik, který se zapsal do historie anglického fotbalu.
Thorpe zachytil míč před dotírajícími útočníky a vrhl se na zem, aby ho bezpečně udržel. Vzápětí se kolem něj seběhli tři hráči Chelsea, kteří se snažili míč získat. Podle svědeckých výpovědí následovaly opakované kopance do hlavy a horní části těla.
Situace byla natolik vyhrocená, že zasáhnout museli Thorpeovi spoluhráči. Jeden z policistů, kteří zápas sledovali, později popsal zákrok jako mimořádně brutální. Brankář byl otřesený, zbledl a měl problémy udržet se na nohou.
Tehdejší pravidla přitom umožňovala útočníkům mnohem tvrdší souboje s brankářem než dnes. Ani to však neznamenalo, že bylo dovoleno protivníka beztrestně zranit.
Thorpe přesto zůstal na hřišti. Když se ho rozhodčí zeptal, zda může pokračovat, odpověděl kladně. Střídání navíc tehdejší soutěžní pravidla neumožňovala, takže jeho odchod by znamenal, že Sunderland bude muset dohrávat s hráčem z pole v brance.
Ze zbabělce se stal tragický hrdina
Zbývající minuty už mladý brankář nebyl ve své kůži. Podle dobových svědectví působil dezorientovaně a chvílemi se musel opírat o brankovou konstrukci. Chelsea jeho slabosti využila a dvěma góly vyrovnala.
Rozčarovaní fanoušci nechápali, proč jejich dosud spolehlivý gólman najednou chybuje. Stejně přísní byli novináři. Jeden z komentářů připisoval jeho selhání strachu z dotírajícího útočníka, další hodnotil jeho výkon jako mimořádně špatný.
Thorpe však zřejmě nebojoval se strachem, ale s následky zranění, jejichž závažnost nikdo na stadionu správně neodhadl.
Po zápase se vrátil domů, jeho zdravotní stav se však začal rychle zhoršovat. V pondělí 3. února byl přijat do nemocnice, kde upadl do diabetického kómatu. Přes veškerou snahu lékařů ve středu 5. února 1936 zemřel. Bylo mu pouhých dvaadvacet let.
Lékaři jako bezprostřední příčinu smrti uvedli komplikace spojené s cukrovkou a srdečním selháním. Následné vyšetřování však dospělo k závěru, že násilí, kterému byl během zápasu vystaven, jeho smrt urychlilo.
Zpráva otřásla anglickým fotbalem. Obzvlášť těžce zasáhla novináře, kteří brankáře po utkání odsuzovali. Jeden z nich zveřejnil 6. února v listu Sunderland Football Echo omluvu, v níž přiznal, že by dal cokoli za to, kdyby tehdy věděl, v jakém stavu Thorpe skutečně byl. Muž, kterého ještě před několika dny považoval za zbabělce, se pro něj stal symbolem mimořádné odvahy.
Smrt, která změnila fotbal
Vyšetřování Thorpeovy smrti se konalo 7. února 1936. Svědci popisovali násilné zákroky i nedostatečný zásah rozhodčího. Patolog vysvětlil, že fyzické napadení mohlo u člověka trpícího cukrovkou přispět k rozvoji diabetického kómatu.
Vyšetřování nakonec potvrdilo, že hrubé zacházení během utkání urychlilo brankářovu smrt. Žádný z hráčů Chelsea však nebyl trestně stíhán.
Tragédie vyvolala debatu o bezpečnosti fotbalových brankářů a přispěla ke změně pravidel. Útočníci už nesměli kopat do míče, který měl brankář pod kontrolou v rukou. Ochrana gólmanů se tak výrazně posílila. Pro Jimmyho Thorpa však změna přišla příliš pozdě.
Mistrovská medaile pro vdovu
Sunderland pokračoval v sezoně bez svého brankáře. Jen tři dny po jeho smrti nastoupili hráči proti Liverpoolu se smutečními páskami a vítězstvím 3:0 uctili památku zesnulého spoluhráče. Na konci sezony mužstvo skutečně získalo anglický mistrovský titul. Thorpe, který měl na úspěchu významný podíl, už ale oslavy nezažil. Jeho mistrovskou medaili převzala vdova May, která zůstala sama s tříletým synem Ronniem.
Thorpeův hrob v rodném Jarrow zůstával po dlouhá desetiletí bez důstojného náhrobku. Teprve při připomínce sedmdesátého výročí jeho smrti v roce 2006 se podařilo jeho památku výrazněji připomenout a hrob obnovit.
Zdroje:
