Článek
Pavel Dostál se narodil 10. června 1949 do rodiny soukromých zemědělců Stanislava a Marie Dostálových. Jeho dětství bylo poznamenáno poválečným chaosem a později komunistickou kolektivizací, která rodinu připravila o většinu majetku. Po vyučení na opraváře zemědělských strojů se Pavel v roce 1972 oženil s Věrou Vaňkovou, se kterou měl dvě děti – dceru Pavlínu a syna Tomáška. Žili skromně v rodinném domku v Břuchotíně a zdálo se, že po letech strádání konečně našli klid. Ten však 3. dubna 1981 náhle skončil.
Osudný den
Třetí duben 1981 začal jako obyčejný den. Pavel s rodinou pomáhal na poli bratrovi sázet brambory. Věra s dětmi se domů vrátila dříve, zatímco Pavel ještě dokončoval práci. Když se vrátil, čekal ho děsivý pohled: dveře domu byly zamčené, a po jejich vypáčení našel svou ženu a děti v kalužích krve. Věra a čtyřletý Tomáš byli mrtví na místě, šestiletá Pavlína zemřela o tři dny později v nemocnici. Vyšetřování ukázalo, že lebky všech tří obětí byly roztříštěny kladivem.
Pachatelem byl devatenáctiletý Jurij Nikolajevič Kononov, sovětský voják, který zběhl z posádky na olomouckém letišti. Do domu Dostálových vnikl s úmyslem krást, ale když ho Věra přistihla, brutálně ji i děti zavraždil. Z bytu si odnesl jen pár drobností. Prsteny, hodinky, rádio a něco málo peněz. Druhý den byl zatčen v Olomouci při pokusu o krádež auta, přičemž na sobě měl ženské šaty a v aktovce ukradené věci z domu obětí.
Jurij Kononov se přiznal, že paní Dostálovou a její děti umlátil kladivem, když byl přistižen při vykrádání jejich domu. Olomoucký vojenský prokurátor ho okamžitě obvinil z vraždy, jenže sovětská armáda si svého zběha vyžádala a téhož dne jí ho policisté předali na území útvaru sovětské armády v Olomouci-Neředíně.
„Byl to nejotřesnější případ vraždy, kterou tu spáchali sovětští vojáci. Historici se zatím zajímali výhradně o oběti roku 1968. Těch bylo 135, ale vinou okupantů zahynulo dalších bezmála 250 Čechoslováků v následujících dvaceti letech,“ připomíná Prokop Tomek z Vojenského historického ústavu v Praze. Dodává, že většina lidí zemřela při dopravních nehodách. Téměř ve všech případech se ale StB snažila, aby se informace o tragédiích nedostaly na veřejnost a kvůli tomu znepříjemňovala život pozůstalým obětí.
Ať se to nedostane na veřejnost
Náměstek ministra vnitra Ján Pješčak vydal okamžitě příkaz, aby StB začala šířit k případu dezinformace. Podle nich nebyl pachatelem sovětský voják, ale zahraniční dělník s kriminální minulosti, který projížděl Olomouckem. Všichni nasazení příslušníci SNB byli proškoleni, aby o případu zachovávali naprostou mlčenlivost. „Jde hlavně o to, aby informace o osobě pachatele nepronikla k osobám z řad chartistů a nepřátelských elementů,“ psalo se v dálnopise náměstka.
Pohřeb obětí 10. dubna 1981 v Olomouci proběhl pod přísným dohledem StB. Mezi více než tisícovkou truchlících bylo přítomno na sto příslušníků bezpečnosti v civilu. V záloze byla pohotovostní jednotka. Kvůli zastrašení přítomného kněze měl být přítomen okresní církevní tajemník čili osoba, která měla právo knězi odejmout tzv. státní souhlas, což ve skutečnosti znamenalo zákaz provádění kněžského povolání. Dvacet estébáků v civilu bylo připraveno rozehnat případnou demonstraci před hřbitovem. Na místě bylo i 50 příslušníků Lidových milicí, připravených potlačit jakýkoli projev odporu.
Kononov byl souzen ve Lvově a odsouzen k trestu smrti zastřelením. Pavel Dostál byl na soud pozván, ale kvůli zákazu doprovodu bratra se rozhodl necestovat. O rozsudku se dozvěděl až později z přeložených dokumentů. Přestože vrah byl potrestán, Pavlovi to útěchu nepřineslo. Jeho rodina byla nenávratně pryč.
Život po tragédii
Pavel Dostál se s obrovskou ztrátou vyrovnával po svém. Pomohla mu podpora rodiny, přátel a práce, která mu zaplnila čas. Psychologickou pomoc odmítl a sám říká, že „co se stalo, už nevrátíš“. V roce 1986 se znovu oženil s Věrou Kolínskou, s níž měl dva syny, Jana a Petra , a vychovávali i jejího syna Iva . Po sametové revoluci se rodina zasloužila o rehabilitaci Pavlova otce a část zabaveného majetku se jim vrátila.
Případ Dostálových není ojedinělý. Historik Prokop Tomek z Vojenského historického ústavu odhaduje, že během 20 let sovětské okupace zemřelo vinou okupantů přes 400 československých civilistů – ať už při dopravních nehodách, nebo násilných činech, jako byla vražda v Břuchotíně. Režim se však vždy snažil tyto události zamést pod koberec, aby neohrozily obraz „bratrské pomoci“ ze strany Sovětského svazu.
Zdroje:
