Článek
Byl pátek 12. února 1993. Denise Bulgerová nakupovala v obchodním centru New Strand v britském Bootleu a na několik vteřin spustila oči ze svého dvouletého syna Jamese. Stačil jediný okamžik. Chlapec zmizel a začal jeden z nejděsivějších kriminálních případů moderní Británie.
Policie zpočátku předpokládala únos dospělým pachatelem. Záznamy z bezpečnostních kamer ale ukázaly něco nepředstavitelného. Malého Jamese odváděli dva desetiletí školáci – Jon Venables a Robert Thompson.
Ještě předtím se pokusili odvést jiné dítě, jehož matka však zasáhla. James tak měl tu smůlu, že se stal jejich druhým cílem.
Čtyři kilometry je nikdo nezastavil
Oba chlapci vedli batole více než čtyři kilometry přes Liverpool. James plakal, několikrát upadl a už během cesty utrpěl první zranění hlavy. Přesto kolem nich prošly desítky lidí.
Jen dva kolemjdoucí se zeptali, co se děje. Chlapci bez zaváhání odpověděli, že jde o jejich mladšího bratra, případně že se ztratil a odvádějí ho na policejní stanici. Nikdo jim nevěnoval větší pozornost. Dodnes je právě tato část příběhu jednou z nejbolestnějších. Stačilo jediné rozhodnutí dospělého člověka a James mohl přežít.
Hrůza, která šokovala i zkušené kriminalisty
Na opuštěném železničním náspu začalo mučení, které později soud označil za projev mimořádné brutality.
Útočníci dítě bili cihlami a kameny, kopali do něj, do očí mu nalili akrylovou barvu a nakonec na jeho hlavu shodili přibližně desetikilovou železnou tyč. James utrpěl 42 zranění, z toho deset zlomenin lebky. Patolog později nedokázal určit, která rána byla smrtelná.
Aby vraždu zamaskovali, položili tělo přes koleje v naději, že projíždějící vlak vytvoří dojem tragické nehody. Jamesovo tělo bylo nalezeno o dva dny později.
Nejmladší vrazi moderní Británie
Oba chlapce usvědčily kamerové záznamy i stopy krve a barvy na jejich oblečení. Proces vyvolal mimořádný zájem veřejnosti. Soudní síň musela být upravena, protože obžalovaným bylo teprve jedenáct let.
V listopadu 1993 byli uznáni vinnými z vraždy a stali se nejmladšími odsouzenými vrahy v moderních britských dějinách. Když opouštěli soud, doprovázel je řev pozůstalých a titulky bulvárních deníků s nápisy: „Jak je vám teď, vy malí bastardi?“
Společnost okamžitě začala hledat viníka. Spekulovalo se o selhání rodiny i vlivu násilných filmů. Vyšetřovatelé prošli stovky videokazet, které si Venablesova rodina půjčila. Hlavním podezřelým se stal horor „Dětská hra 3“, kde vraždící panenka Chucky figuruje v modré barvě, podobné té, kterou chlapci použili. Přímá souvislost se nikdy neprokázala, ale případ navždy změnil debatu o cenzuře násilí.
Následovala právní bitva o délku trestu. Původní osmiletý trest zvýšil ministr vnitra pod tlakem veřejnosti na 15 let. Evropský soud pro lidská práva však později rozhodl, že Británie porušila práva chlapců, protože je soudila jako dospělé a o trestu rozhodoval politik, nikoli nezávislý soud. V červnu 2001, ve věku 18 let, byli oba propuštěni na svobodu.
Dva pachatelé, dva naprosto odlišné osudy
Robert Thompson podle dostupných informací vedl po propuštění bezproblémový život a do hledáčku policie se už nedostal.
Jon Venables však šel opačnou cestou. Během pobytu v nápravném zařízení ho terapeuti a vyšetřovatelé učili lhát. Bylo to nezbytné – musel umět dokonale zapřít svou minulost, vymyslet si falešné dětství a krýt svou novou identitu. Podle odborníků však tento proces zafungoval kontraproduktivně. Stát z Venablese vytrénoval dokonalého a patologického lháře. Tuto schopnost později využil k tomu, aby před svými probačními úředníky maskoval hluboké psychické poruchy a nebezpečné deviace. Už v roce 2008 byl zadržen za opileckou rvačku a držení kokainu. Tehdy to úřady ještě zametly pod koberec s tím, že jde o mladickou nerozvážnost. Pravé zděšení přišlo o dva roky později.
Pedofilní manuál a recidiva
V roce 2010 policie při namátkové kontrole objevila v jeho počítači desítky souborů s dětskou pornografií. Venables se na internetu vydával za ženu a nabízel fiktivní snímky své dcery. Byl odsouzen na dva roky. V roce 2013 byl opět propuštěn a dostal druhou tajnou identitu.
Úřady hazardovaly. V roce 2015 byl opět přistižen při sledování dětského porna, ale vyvázl jen s varováním. V listopadu 2017 však spadla klec definitivně. Policie u něj zajistila více než tisíc fotografií a videí zachycujících brutální sexuální zneužívání malých dětí a batolat. Co víc, Venables vlastnil takzvaný „pedofilní manuál“ – návod k páchání sexuálního násilí na nejmenších. Soud ho poslal za mříže na více než tři roky.
Tehdy se naplno otevřela stará rána. Vyšetřovatelé z roku 1993 přiznali, že vražda malého Jamese měla pravděpodobně sexuální podtext, který se tehdy u soudu dostatečně neřešil. Pokud by Venables dostal správnou psychiatrickou péči zaměřenou na sexuální deviace už v dětství, nemusela situace zajít tak daleko.
Právo na utajení a touha po pomstě
Vzhledem k Venablesově nebezpečné recidivě podal otec zavražděného chlapce, Ralph Bulger, žalobu s požadavkem, aby byla Venablesova nová identita zveřejněna. Veřejnost má podle něj právo vědět, zda vedle nich nežije zrůda. Britský Nejvyšší soud však tuto žádost striktně zamítl.
Soudce Andrew McFarlane argumentoval tím, že pokud by byla Venablesova tvář a jméno odhaleny, okamžitě by se stal terčem útoku samozvaných mstitelů. Jako příklad uvedl nedávný případ, kdy v Británii muž ubodal 170 ranami nožem a šroubovákem svého souseda poté, co zjistil, že dotyčný byl před 33 lety odsouzen za zabití batolete. Riziko lynče je u Venablese fatální.
Poslední slyšení o Venablesově podmínečném propuštění proběhlo na konci roku 2023. Soud tehdy žádost zamítl s jasným odůvodněním: Jon Venables je stále obrovskou hrozbou pro veřejnost, a to zejména pro malé děti. Případ však nekončí. Venables má právo žádat o svobodu opakovaně a britská justice tak bude znovu a znovu čelit morálnímu dilematu, zda lze napravit někoho, kdo v deseti letech zabil dítě a v dospělosti propadl pedofilnímu peklu.
Zdroje:
