Článek
Muhammad al-Attar, irácký nábožensky orientovaný učenec, vzpomíná na své zajetí v roce 2014, kdy se stal obětí krutovlády Islámského státu (ISIS). Zatkli ho v jeho obchodě s parfémy v Mosulu a uvěznili kvůli odmítavému postoji k extremistům. Své slzy skrýval Attar pod vězeňskou dekou, aby neoslabil morálku mladších vězňů kolem sebe. „Kdyby mě viděli plakat, zhroutili by se,“ řekl Attar, který přežil mučení a sdílel přeplněnou celu se 148 dalšími muži ve vězení Ahdath v Mosulu.
Zachování minulosti, hledání spravedlnosti
Attarovy zážitky jsou jen zlomek z děsivého archivu Muzea věznic ISIS, které shromáždilo přes 500 svědectví přeživších. Tento unikátní online projekt byl spuštěn týmem novinářů a obhájců lidských práv v čele se syrským novinářem Amerem Matarem. Od roku 2017 sbírá příběhy přeživších, které prezentuje jak ve virtuální formě, tak na reálných výstavách. Jedna z nich se konala například v sídle UNESCO v Paříži. Matar sám přišel o bratra, fotoreportéra, který dokumentoval osudy žen uvězněných ISIS. Tento projekt považuje za svou osobní misi. Každé místo, kam vstoupil, bylo plné dokumentů a důkazů o děsivých krutostech na lidech, které ISIS věznila, než se stáhla ze Sýrie. Přestože po svém bratrovi nenašel žádnou stopu, objev řady svědectví v něm probudil pocit odpovědnosti. Uvědomil si, že důkladným zmapováním hrůzných činů ISIS může pomoci rodinám, které stále hledají své blízké. „Viděli jsme, jak ISIS proměnil místa, která kdysi sloužila jako školy, nemocnice, fotbalové stadiony nebo domovy nevinných lidí v temná vězení,“ řekl Matar.
Vzkazy do budoucnosti
Projektový tým pečlivě zdokumentoval přes 100 vězeňských lokalit, 30 masových hrobů a shromáždil přes 70 000 dokumentů. Mezi nálezy byly vzkazy vězňů vytesané do zdí cel, verše z Koránu či zoufalé příběhy napsané na kusech látky. Matar vzpomíná, jak během vlastního věznění v syrské občanské válce napsal své jméno na zeď. Měl strach, že už ho nikdy nikdo nenajde. „Jsou to vzkazy do budoucnosti, aby lidé věděli, že jsme existovali,“ říká.
Příběhy, které nesmí být zapomenuty
Khalil Ahmad al-Nasser, sanitární pracovník z Raqqy, dodává další hlas. V srpnu 2015 mu vojáci ISIS vtrhli do domu a odvedli ho i s rodinou. Ve videu vypráví o svém utrpení ve věznici na Černém stadionu. Tři dny stál v přeplněné cele bez odpočinku, jídla či vody. Nejtěžší chvíle přišly, když ho sedm dní mučili zavěšeného hlavou dolů. „Ukazuju přesné místo, kde to probíhalo,“ říká a 3D prohlídka diváky přenáší přímo do dějiště krutostí. Khalilův osud ztělesňuje brutalitu ISIS i jeho neskutečnou vůli přežít.
Co muzeum přináší?
Muzeum není pouhý virtuální archiv. Je také zdrojem důkazního materiálu pro případná soudní řízení. Oživuje konkrétní místa – třeba věznici Bahou al-Maliki v Mosulu, nebo Stadionovou věznici v Raqqa, kde se našly stovky dokumentů a vzkazů na zdech. Každé místo se rekonstruuje podle svědectví přeživších, satelitních snímků a forenzních důkazů. Dokumentace nebyla lehká. Mnoho věznic džihádisti zaminovali, některé bombardování zničilo. Přesto tým zachytil klíčové stopy – nástroje na mučení, zoufalé vzkazy vězňů. Muzeum věznic ISIS se nadále rozrůstá a jeho tým se chystá spustit projekt „Jawab“ (odpověd), který pomůže konkrétním rodinám hledat informace o jejich ztracených blízkých.
Zdroje:
