Článek
V roce 1971 byl teprve devatenáctiletým studentem prvního ročníku DAMU. Večer začal nenápadně: víno v Makarské vinárně na Malostranském náměstí, řeči o životě, lehká studentská euforie. Se spolužákem Ivanem si dali několik skleniček navíc, nic co by mělo skončit velkým průšvihem. Cestou přes Karlův most zpátky na kolej se zastavili v Karlově ulici. Nad nimi visely rudé vlajky připomínající májové oslavy. Jedna z nich ležela na zemi, zřejmě ji utrhl vítr.
Kratina ji bez většího přemýšlení zvedl, sroloval a poznamenal, že se bude hodit na kolej.
„Na zemi ležela rudá vlajka, co spadla z tehdejší výzdoby. Byla to rudá vlajka, nebyla to vlajka Sovětského svazu. Neměla srp a kladivo. No ale já jsem tu vlajku vzal, a říkal jsem Ivanovi, že si ji vezmeme na kolej. Sroloval jsem ji a v tu chvíli jeli okolo nás policajti. Vlajku jsem sice rychle zahodil, ale už mě viděli. Takže šup do auta, pak mě dali do separace do zadržovací cely. No, co vám budu povídat, jedna díra v rohu a třicet lidí v jedné místnosti,“ vyprávěl.
Policie později popsala situaci úplně jinak: údajně vlajku strhl, kopal do ní, mával s ní nad hlavou a vykřikoval. Jakmile se objevilo policejní auto, pokusil se ji zahodit. Marně.
Zatčení, rány obuškem a cesta na Ruzyni
Zásah přišel okamžitě. Dvoumetrový student se bránil, došlo na potyčku a policisté neváhali použít obušky. Rány padaly bez velkého vysvětlování. Následovala zadržovačka v Konviktské ulici a brzy poté převoz do vazby ve věznici Ruzyně. Z jedné noci venku byl najednou uzavřený svět za mřížemi.
„Byla to hodně drsná zkušenost,“ vzpomínal později Kratina. Ve vazbě strávil necelé dva měsíce. Dostal vězeňské oblečení, chodil na krátké vycházky na dvorek a sdílel celu s mužem, kterému hrozil vysoký trest za vlastizradu. Realita byla syrová. Občas přišly další rány od dozorců, třeba když nezvládal chůzi v dřevákách do sprchy.
Deset let za rudou vlajku?
Případ se zpočátku vyvíjel hrozivě. Prokuratura ho kvalifikovala jako hanobení republiky – trestný čin, za který hrozilo až deset let vězení. V atmosféře normalizačního Československa to nebyla planá hrozba. Čin nakonec překvalifikovali na výtržnictví. Trestní sazba klesla, ale pořád šlo o reálné vězení s trestní sazbou 18 měsíců.
Zlom nastal díky advokátce, kterou Kratinovi přidělili ex offo. K případu přistoupila s razancí, která mu dodala naději. Po několika týdnech prý řekla, že se to podaří zvládnout.
Záchrana z prezidentské kanceláře
Klíčovou roli sehrály kontakty. Do celé věci totiž vstoupil profesor Ota Sklenčka, respektovaný herec a pedagog, který se rozhodl zasáhnout. Společně s advokátkou hledali cestu, jak situaci zvrátit. Nakonec se dostali až do prezidentské kanceláře. Rozhodnutí přišlo shora: milost od prezidenta Ludvíka Svobody. Současně se za Kratinu postavila i svazácká organizace na DAMU, která dala záruku, že může ve studiu pokračovat. Bez této kombinace by jeho příběh nejspíš skončil úplně jinak.
Návrat na DAMU
Kvůli vazbě ztratil zhruba rok a půl studia. Přesto se dokázal vrátit a školu dokončit, v roce 1975 odcházel z DAMU jako absolvent. Brzy se ukázalo, že na jevišti i před kamerou má co nabídnout. Role Drtikola ve filmu Prázdniny pro psa z něj udělala tvář, kterou si diváci pamatují dodnes.
Divoký mladík, který se nebál riskovat
Ještě před herectvím měl za sebou pestrou minulost. Maturitu dokončil až na podzim kvůli reparátu z fyziky, vyučil se fotografem a pracoval jako tavič. V té době také výrazně přibral – vážil až 120 kilo.
Na přijímačky na DAMU dorazil po noční cestě vlakem, posilněný rumem, pivem a ruskými vejci. Když měl při zkoušce udělat kotrmelec, prý se třásly zdi. Přesto ho přijali.
Riskování ho neopustilo ani později. Při natáčení jedné scény nechal auto rozjet víc, než bylo v plánu, a štáb měl co dělat, aby uskočil. Brzdil na poslední chvíli.
Flám, který mu zachránil život
Jeho život byl plný extrémů – a někdy paradoxně i štěstí. Jednou mu obyčejný večírek zachránil život. V době, kdy seděl s kolegy z divadla v hospodě, v jeho bytě explodoval plyn.
Když se vracel domů, viděl ve vzduchu poletovat ohořelé papíry – jeho vlastní texty a poznámky. Náhoda, která mohla dopadnout tragicky.
Rozvod po 32 letech
Ani soukromí nebylo bez komplikací. První manželství s loutkoherečkou Šimonou Součkovou se rozpadlo, Součková krátce na to emigrovala s novým partnerem i jejich dcerou Marií do Francie. Kratina tak přišel o možnost vídat vlastní dítě, což nesl velmi těžce.
Stabilitu našel až později. Ve čtyřiceti letech se oženil se zdravotní sestrou Jitkou. Společně vychovali dvě dcery, Dominiku a Sofii, a dnes se raduje i z vnoučat. Ani toto manželství ale nevydrželo. Pár se rozvedl v loňském roce po 32 letech společného života. Podle posledních zpráv má ale novou přítelkyni, s níž se pochlubil začátkem roku v divadle Hybernia.
Zdroje:
