Článek
Jen málokterý český zpěvák zažil to, co Věra Bílá. Z bývalé uklízečky z nádražní restaurace se během několika let stala světová hvězda romské hudby. Vyprodávala koncertní sály od Paříže přes Londýn až po New York, zpívala americkému prezidentovi Billu Clintonovi v Bílém domě a britský tisk o ní psal jako o „romské Elle Fitzgerald“.
Jenže stejně rychle, jako vystoupala na vrchol, se její život začal rozpadat. Místo světových pódií přišly výherní automaty, dluhy, osobní tragédie a nakonec i ubytovna v Rokycanech. Když se zdálo, že konečně našla sílu vrátit se na scénu, zastavila ji náhlá smrt.
Holka z muzikantské rodiny
Narodila se jako Věra Giňová 22. května 1954 v Rokycanech do známé romské muzikantské rodiny. Hudbu měla kolem sebe od dětství. Zpívala na rodinných oslavách, svatbách i vesnických zábavách s cimbálovou muzikou svého otce. Nikdy nestudovala zpěv, přesto disponovala hlasem, který kritici označovali za výjimečný.
Osudový zlom přišel v první polovině devadesátých let. Talentované Romky si všimla Zuzana Navarová, která ji představila širšímu publiku. Později se její kariéry ujal manažer Jiří Smetana a společně s kapelou Kale začali dobývat Evropu.
Album Rom Pop otevřelo dveře do Francie, následující deska Kale Kaloré pak udělala z Bílé jednu z největších hvězd evropské hudební scény.
Vyprodala Olympii a zpívala v Bílém domě
Na přelomu tisíciletí byla Věra Bílá pravděpodobně nejznámější českou zpěvačkou v zahraničí. Koncertovala ve více než dvaceti zemích, vyprodala slavnou pařížskou Olympii a vystoupila také pro amerického prezidenta Billa Clintona.
Britský deník The Guardian ji označil za nejlepší romskou zpěvačku světa. V zahraničí sklízela ovace, jaké se většině českých interpretů nikdy nepodařilo zažít.
Hudební kritik Jiří Černý o ní po letech řekl: „Byl to jeden z největších talentů u nás, a to nejen mezi romskými muzikanty. Měla všechno kromě jediné věci – spolehlivosti.“ Právě ta se podle lidí z jejího okolí stala největší překážkou její světové kariéry.
Zrušené koncerty a promarněná životní šance
Manažer Jiří Smetana jí domlouval vystoupení v nejprestižnějších koncertních sálech světa. Bílá ale některé nabídky odmítala. Kvůli koncertu v Prešově například zrušila vystoupení v newyorské Carnegie Hall. Jindy se jí jednoduše nechtělo cestovat.
Známé byly i její výstřednosti. Nerada létala, protože si během letu nemohla zapálit cigaretu. V hotelových pokojích si kvůli pověrčivosti přestavovala postele a prádlo si často prala sama. Lidé kolem ní postupně sledovali, jak se z mimořádného talentu stává promarněná příležitost.
Automaty spolykaly miliony
Peníze, které vydělávala na koncertech po celé Evropě, mizely ve výherních automatech. Hazard se stal závislostí, která ji připravila nejen o majetek, ale také o střechu nad hlavou.
Kvůli dluhům přestala platit nájem obecního bytu v Rokycanech. Soud rozhodl o vystěhování a zpěvačka se ocitla v ubytovně pro lidi v nouzi. Přestože ještě před několika lety spala v luxusních hotelech po celém světě, nyní žila z vdovského důchodu a čelila exekucím.
Dvě smrti během několika měsíců
Rok 2013 znamenal definitivní zlom. Nejprve zemřel její adoptivní syn František, kterému bylo pouhých 33 let. Krátce nato přišla i o manžela Františka, životního partnera, s nímž strávila desítky let.
Ztrátu obou nejbližších lidí nikdy nepřekonala. Uzavřela se do sebe, přestala koncertovat a podle lidí z okolí propadala beznaději. Finanční problémy i samota ji dovedly až k pokusu o sebevraždu, když spolykala prášky. Lékařům se ji tehdy podařilo zachránit.
Poslední naděje jménem comeback
Přesto se nevzdala. Její snahu vrátit se na pódia zachytil režisér David Vondráček v dokumentu Poslední naděje Věry Bílé, který několik let sledoval její boj se zdravotními problémy, dluhy i vlastní minulostí.
Nejprve plánovala evropské turné s kapelou Dušana Čonky, ze kterého nakonec sešlo. Další šanci dostala v roce 2019. Společně s Janem Bendigem a bývalými členy Kale natočila píseň Mek som adaj – Ještě jsem tady. Symboličtější název snad ani nemohl existovat.
„Poctivě se připravuji a chci lidem dokázat, že jsem opravdu definitivně zpátky,“ říkala tehdy.
Manažer Lukáš Rejmon vzpomínal, že na zkouškách zpívala stále lépe a dokonce tančila. Na první koncert se těšila jako malé dítě.
Návrat už nestihla
V noci z 11. na 12. března 2019 ji ve vážném stavu převezla sanitka do Fakultní nemocnice Plzeň. Lékaři bojovali o její život, ale marně. Bylo jí čtyřiašedesát let. Podle tehdejších informací zemřela na následky infarktu. První koncert comebackového turné se měl uskutečnit o několik dní později.
Jan Bendig tehdy napsal: „Odešla velká osobnost s ještě větším srdcem a nezapomenutelným hlasem.“
Příběh Věry Bílé dodnes fascinuje právě tím kontrastem. Žena, která zpívala prezidentům, vyprodávala nejslavnější koncertní sály světa a měla našlápnuto stát se globální hvězdou, dožila v chudobě na ubytovně. Její hlas ale přežil všechna životní selhání. A právě proto zůstává Věra Bílá jednou z nejvýraznějších osobností české hudby i několik let po své smrti.
Zdroje:
