Článek
V sobotu 6. srpna 1949 odešel dvaačtyřicetiletý Jan Koreis z domu v Rosicích u Brna. Manželce Marii řekl, že potřebuje ve městě vyřídit záležitosti související s hospodářstvím jejího otce. Nebylo na tom nic neobvyklého. Koreis byl právník a podobné záležitosti dříve řešil běžně. Tentokrát se však domů nevrátil.
Marie zpočátku předpokládala, že se manžel zastavil u rodičů v Žebětíně. Když se ale neobjevil ani po několika dnech, začala po něm pátrat. Neměla tušení, že ho zadržela Státní bezpečnost a že už 8. srpna zemřel.
Teprve přibližně po dvou týdnech přišli do domu příslušníci bezpečnosti. Provedli prohlídku a následujícího dne přinesli Marii osobní věci jejího manžela. Zároveň jí oznámili, že Jan je mrtvý. Údajně spáchal sebevraždu.
Z olympijského stadionu do advokátní kanceláře
Jan Koreis se narodil 27. dubna 1907 v Žebětíně, který dnes patří k Brnu. Od mládí vynikal v atletice, zejména ve skoku o tyči. Závodil za Moravskou Slavii Brno a postupně se vypracoval mezi nejlepší československé sportovce.
V letech 1929 a 1930 získal mistrovský titul a jako první československý tyčkař překonal čtyřmetrovou hranici. V roce 1936 reprezentoval republiku na olympijských hrách v Berlíně. Výkonem čtyři metry obsadil dělené šesté místo a stal se nejlepším evropským závodníkem soutěže.
Sport však nebyl jeho jedinou životní náplní. Vystudoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity a v roce 1932 získal doktorát. Po skončení sportovní kariéry si vybudoval úspěšnou advokátní praxi s kancelářemi v Brně a Praze.
Před válkou se tak zdálo, že má před sebou zajištěnou budoucnost. Jenže dějiny Československa se vydaly směrem, který nakonec rozhodl i o jeho osudu.
Komunisté ho připravili o práci
Po únorovém převratu v roce 1948 se Koreis ocitl mezi lidmi, které nový režim považoval za politicky nespolehlivé. Akční výbor Národní fronty rozhodl o zrušení jeho advokátní praxe. Komunistické orgány mu vyčítaly mimo jiné zastupování osob označovaných za kolaboranty a rodinné vazby na Němce.
V bezpečnostním spisu se objevilo také obvinění, že se snažil pomoci příbuznému své manželky, který za války sloužil v německé armádě a po osvobození skončil v internačním táboře. Další právnickou činnost mu zakázali v březnu 1948.
Koreis se s novými poměry nesmířil. Zapojil se do protikomunistického odboje a pomáhal lidem při útěcích do Rakouska. Spolupracoval se skupinou kolem Petra Křivky, bývalého vojáka a účastníka protinacistického odboje.
Křivka měl za sebou mimořádně dramatický život. Za nacistické okupace uprchl z vězení gestapa, dostal se do Velké Británie a působil také v ochrance prezidenta Edvarda Beneše. Po únoru 1948 se rozhodl bojovat proti další diktatuře.
Netušil však, že do jeho odbojové skupiny postupně pronikli agenti Státní bezpečnosti. Ti se vydávali za spolupracovníky, získávali důvěru členů odboje a pomáhali připravovat jejich zatčení.
Koreis si uvědomoval, že mu hrozí nebezpečí. Sám se chystal Československo opustit. K útěku už ale nedostal příležitost.
Poslední výslechy v tajné vile
Po zadržení 6. srpna 1949 se Koreis ocitl v konspirační vile Státní bezpečnosti v brněnské Hlinkově ulici. Vyšetřovatelé se od něj snažili získat informace o odbojové skupině. Zajímala je jména spolupracovníků i podrobnosti o převádění lidí přes hranice.
Koreis byl podle pozdějšího vyšetřování vystaven fyzickému násilí. Příslušník StB Vlastimil Procházka ho měl bít gumovým obuškem přes chodidla, František Flom ho udeřil do obličeje. Přesto se podle dochovaných svědectví zdráhal prozradit jména dalších lidí.
Dne 8. srpna 1949 byl nalezen mrtvý. Jeho zadržení trvalo pouhé dva dny.
Sebevražda, nebo smrt při výslechu?
Podle oficiálního vysvětlení spáchal Koreis sebevraždu oběšením. Z vlastního spodního prádla si měl vytvořit smyčku, připevnit ji k okennímu uzávěru a oběsit se na klice.
Lékař při ohledání konstatoval, že jde o typickou sebevraždu. Dokument však vyvolával pochybnosti. Nebylo na něm uvedeno čitelné jméno lékaře, pouze razítko bezpečnostního orgánu a nečitelný podpis. Z jiných záznamů vyplynulo, že ohledání provedl úřední lékař doktor Vlček.
O údajné sebevraždě nebyl sepsán řádný protokol, neproběhla rekonstrukce a nikdo z příslušníků odpovědných za střežení vězně nebyl potrestán.
Pochybnosti o okolnostech smrti přetrvávaly dokonce uvnitř bezpečnostního aparátu. V roce 1963 se případem zabývala inspekce ministerstva vnitra. Její pracovníci upozorňovali na nesrovnalosti v dokumentaci i na neobvyklé okolnosti tajného pohřbu.
Z archivních materiálů vyplynulo také podezření, že Koreis mohl ohrozit rozsáhlou provokační operaci StB označovanou jako akce Tábor, kdy příslušníci bezpečnosti pronikali do odbojových skupin a následně zatýkali jejich členy.
Ani pozdější šetření však nedokázalo jednoznačně vysvětlit, co se v tajné vile stalo. Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu po roce 1989 potvrdil, že Koreis byl před smrtí mučen. Za pravděpodobnou příčinu úmrtí nicméně označil sebevraždu. Vyšetřovatelé nezískali dostatek důkazů k zahájení nového trestního stíhání.
Proč musel zmizet i po smrti?
Právě tajný pohřeb pod jménem Františka Šindeláře patří k nejpodivnějším okolnostem celého případu.
Historické dokumenty naznačují, že StB chtěla utajit nejen Koreisovo zadržení, ale také svou rozsáhlou operaci proti odbojové skupině. Dokud ostatní členové nevěděli, že jejich spolupracovník skončil v rukou bezpečnosti, mohli se dál domnívat, že je na svobodě nebo uprchl do zahraničí.
Příslušníci StB tak získávali čas na další zatýkání. Rodina se přitom o Koreisově smrti dozvěděla až ve chvíli, kdy už bylo po pohřbu.
Petr Křivka skončil před komunistickým soudem. Dne 21. července 1951 byl popraven v brněnské věznici na Cejlu.
Jan Koreis se žádného soudu nedočkal. Zemřel dva roky předtím, než režim poslal jeho spolupracovníka na popraviště. Po listopadu 1989 se začalo jeho jméno vracet do veřejného povědomí. V roce 1994 byl rehabilitován a o deset let později po něm pojmenovali ulici v rodném Žebětíně.
Zdroje:
Luděk Navara, Miroslav Kasáček: Musím jít odvážně vpřed! Tragický osud bojovníka Petra Křivky, Host/Academia, 2019.
