Článek
Velice často slýchávám v rozhovorech větu, jak se české restaurace za poslední dobou ohromně „zvedly“. Jsem na to dost alergická, protože z mého pohledu to znamená spíše přesný opak. Pro mě spíše „klesly do hlubin“. Nic není černobílé, ale já jsem zkrátka v tomto směru konzervativní. A to z těchto důvodů:
Nemám ráda „chody“, vadí mi malé porce jídla. Když mi jídlo opravdu chutná, chci, aby ho bylo hodně. Chci se jím „nacpat“. Neumím si představit, sníst jídlo tak na tři sousta, a pohlásit, že jsem si „pochutnala“. Naopak, čím víc by mi to jídlo chutnalo, tím víc bych byla naštvaná, že je ho málo. Navíc si nikdy nedávám dezert nebo kávu vzápětí po jídle. Můj trávicí systém na to není stavěný, pokazilo by mi to žaludek. Sladké jím až s časovým odstupem. Nepotřebuji předkrm, nepotřebuji dezert, ale chci pořádné jídlo.
Miluji zeleninové oblohy. Zlaté devadesátky, kdy jsem řešila pouze to, jestli bude obloha na talíři dost velká a ne to, jestli tam vůbec bude. Musela jsem se naučit kupovat si saláty, ale obloha se mi líbila víc.To jídlo na talíři bylo prostě hezčí.
Nesnáším polosyrová masa. Když vidím na internetu řez některých upečených mas, mám pocit, že je to pokrm určený upírům. Mám ráda steak, ale musí být well done. Už se mi stalo, že jsem ho kuchaři vracela, ať mi ho dopeče. Není mi to příjemné, ale nevyhodím stovky korun za pokrm, který mi nechutná.
Co je pro mně naprosto nepochopitelné, je móda servírovat jídla bez sacharidové přílohy. Podle některých špičkových kuchařů to prý není nutné. Tak nevím, já bych takové jídlo nepozřela. Pro mě je skoro nepoživatelné. Umím si představit, sníst hranolky s tatarkou bez masa, ale neumím si představit sníst maso bez hranolek. Jen tak, maso a zelenina, a to prej stačí. Tak asi jak komu. Než takové jídlo, tak radši nic.
Naštěstí znám pořád spoustu restaurací, u nás i v cizině, kde mi jídlo naprosto vyhovuje (možná i proto, že bydlím daleko od Prahy), a když, tak si prostě uvařím sama.
