Článek
Před mnoha lety, někdy v době sametové revoluce, jsme se na hodinách literatury učili i o Ignátu Herrmannovi. Byly hlavně srovnávány dvě jeho neslavnější knihy, „U snědeného krámu“, knížka o nešťastném majiteli krámku s potravinami Martinu Žemlovi, proti kterému se spiknul celý svět, on zcela zkrachoval a spáchal sebevraždu. A pak kniha „Otec Kondelík a ženich Vejvara“, knížka veskrze optimistická a zábavná, o životě příkladné měšťanské rodiny a legračních kotrmelcích Františka Vejvary, který se uchází o jejich dcerku Pepičku. Učili jsme se, že kniha „U snědeného krámu“ je kniha hodnotná a popisuje realitu, zatímco „Otec Kondelík a ženich Vejvara“ je jen laciná zábava a žádnou hodnotu nemá. S tímto názorem se já absolutně neztotožňuji.
Knihu „U snědeného krámu“ bych zařadila do tzv. „černé knihovny“. Což je opak červené knihovny. Zatímco v červené knihovně vypadá život jako v pohádce, v černé knihovně má hlavní hrdina prakticky ve všem smůlu. Má kolem sebe samé zlé a nepřející lidi, a všechno dopadne co možná nejhůř. Hůř, než jak by to asi dopadlo v reálném životě.
„Otec Kondelík a ženich Vejvara“ má rysy červené knihovny možná v tom, že se jedná a měšťanskou rodinu skvěle finančně zabezpečenou. Mají služebnou, pořád se tam dobře jí a pije, rodinka jezdí na výlety, na plesy. Pepička dostane od rodičů ke svatbě krásně zařízený byt. V knize je zajímavý popis českých reálií konce 19. století a díky skvělému slovesnému talentu Herrmanna se kniha čte jedním dechem. Co je na této knížce pozoruhodné, je jakákoliv absence domácího násilí v rodině. Malířský mistr Kondelík je sice bručoun a často netaktní ve svém chování, což pravidelně odnáší zejména nápadník Vejvara, ale svou ženu má rád a dcerku taky. Matka Kondelíková se chová příkladně, vzorně se stará o svého manžela, o celou domácnost, ale nejdůležitější je pro ni štěstí jejich dcerky Pepičky. Život rodiny je nasměrován k tomu, aby byla citlivá a plachá Pepička uvedena do společnosti, udělala co nejlepší dojem a vybrala si včas vhodného ženicha. Protože dobře se vdát bylo pro dívku v dřívějších dobách to nejdůležitější. Matka jí nechá ušít celou garderóbu, a stará se o vše do posledního detailu. Nad Pepičkou drží celý život ochranou ruku a ve všem jí pomáhá. Vejvara je hodný a velice zdvořilý úředník, s Pepičkou se do sebe zamilují a matka pak drží ochrannou ruku i nad ním.
Jeden by si pomyslel, že citlivá a ohleduplná výchova dítěte je vynálezem až posledních let, a harmonické rodinné vztahy možná taky. Nicméně tato kniha je důkazem, že to není pravda. Ač je to román, autor to musel někde odkoukat. Paní Kondelíková je literární postava žijící v úplně jiné době, kdy ženy měly jen omezené možnosti, nicméně by ona i dnes mohla vyučovat způsoby, jak se správně chovat.
„Otec Kondelík a ženich Vejvara“ je jedna z mých nejoblíbenějších knih, čiší z ní neuvěřitelná pohoda a všem bych ji doporučila.