Článek
Slíbila jsem vám pokračování románu Zpovědi trosky po čtyřicítce od britské spisovatelky Alexandry Potterové.
A tady konečně je!
Hned na úvod si můžeme sdělit důležitý poznatek. Je to pokračování, tudíž první myšlenka, která nám vyskočí v mysli, je, jestli se podařilo udržet úroveň prvního dílu, nebo jestli bude román trpět „nemocí dvojek“…
S klidným a čistým svědomím i s velkou čtenářskou radostí mohu prohlásit, že to bylo skvělé jako první díl! Dokonce to možná – alespoň v mém případě – o drobný, nepatrný chlup předčilo jedničku. Bylo to jako návrat domů z dlouhé cesty, návrat k důvěrně známým postavám a jejich rozbitým životům.
V prvních Zpovědích se autorce romantických komedií, která píše stále lépe a stále čtivěji, podařilo stvořit nesmírně oblíbenou postavu Nell Stevensové, co se pere s tím, co nám život připraví, aniž by nás o tom informoval dopředu, a zkouší, co vydržíme a jak si poradíme, co je dokonale nedokonalá jako my ostatní ženy, co řešíme své malé vnitřní boje a rozpory, pereme se s pochybnostmi a strachy, s očekáváními a dobrodružnou každodenností. Ať se to týká pracovních výzev nebo osobních radostí a smutků. Nell je plnokrevná hrdinka se smyslem pro humor a darem pro ironii, s níž soucítíme, fandíme jí, připadáme si podobně jako ona, díky té podobnosti je nám nesmírně blízká. Je jako naše důvěrná kamarádka.
Na konci prvního dílu jsme ji opustili v nové životní etapě – čekala ji spousta úžasných věcí, z nichž se ne všechny uskuteční, jak se dozvíme na začátku románu, a to kvituji, poněvadž díky tomu si román udržuje svoji „reálnost“ a mírní „románovost“. Ani v životě nám vše nevyjde, případně nám daná věc nevyjde napoprvé, nebo nám vyjde něco jiného, lepšího. To je ta úplně nejlepší varianta. Taky byla šťastně zamilovaná do „tabulkového“ Edwarda.
Samozřejmě aby mohla Alexandra Potterová napsat pokračování, muselo se něco „pokazit“, musela na okamžik Nell a Edwarda „rozeštvat“, protože co jiného by v pokračování řešila než jejich opětovné shledání? Ale jsem ráda, že se uchýlila k této bezbolestné možnosti a Edwarda nezabila, jako to před lety udělala Helen Fieldingová s panem Darcym. (Omlouvám se všem čtenářkám, pro které je tato informace novinkou, ale Bridget Jonesová: Láskou šílená poprvé vyšla již v roce 2014, podruhé letos u příležitosti uvedení filmu v kinech, tak snad je to informace veřejně známá a já si to u vás úplně nepokaňkala.) Ovšem v pokračování nejde jen o jejich vztah, romantická linka je jednou z mnohých. Navzdory lehkosti do románu autorka zapojila i závažnější témata, jako je rakovina prsu nebo vyrovnání se se samovolným potratem, neoblíbené stárnutí, i téma sociálních sítí a jejich klamavá naleštěnost způsobující negativní dopad na naše neuspořádané, matné životy. Nebo návrat k běžnostem a lidem po covidových časech, což druhý díl otevírá. Velký prostor je věnován i důležitosti a síle přátelství, díky báječné Cricket, která se spolu s Nell vrací, můžeme nahlédnout na život optikou zkušeného a zmoudřelého člověka, získat výstižné životní postřehy a načerpat pravdivá moudra, oboje předkládané nenásilně, mimoděčně. Zůstávají inspirativní seznamy vděčnosti, které bychom měli zařadit i do našich dnů, přidávají se sloupky psané Nell a Cricket. Těch by klidně mohlo být víc, jelikož srší vtipem a nadhledem.
A šťastný konec? Ten je zaručený!
Kdo jste četli jedničku, dvojky se nebojte. Kdo jste jedničku ještě nečetli, můžete ji přeskočit a pustit se do dvojky, poněvadž pokud se autorka odkazuje k událostem z prvního dílu, připojí stručné vysvětlení, o co jde, tudíž se neztratíte. Ale za sebe vám doporučuji jedničku nevynechávat. Byla by to škoda. Byla by to velká škoda. Zbytečné ochuzení se o zábavné, ironické čtení o krkolomném životě a s hrdinkou, jíž si zamilujete.
Jak jsem se pročítala ke konci, bylo mi jasné, že se mi bude po Nell i Cricket po přečtení stýskat. Hodně stýskat. Dobrý příběh je jako dobrý přítel – nechcete ho opustit. A nechcete, aby opustil on vás. Ale plane jistá naděje, že se k nim autorka, minimálně ke Cricket, vrátí. Před časem Alexandra Potterová položila svým čtenářkám na Instagramu otázku, na niž, podle mě, znala odpověď. Má napsat příběh věnovaný Cricket? Odpověď je zřejmá, zbývá jediná otázka – jestli Alexandra Potterová přání svých čtenářek vyslyší a potřetí se pustí do stejné řeky, v níž ale umí velmi zdatně plavat.
Potter, Alexandra: Další zpovědi trosky po čtyřicítce, Práh, vyd. 1., 2024
