Článek
Psala jsem, že detektivky roky nečtu. S výjimkou mojí oblíbené Agathy Christie, P. D. Jamesové a jiných autorů zařazených v šuplíku „klasika“, i těch, kteří tam teprve skončí. A s výjimkou laskavých detektivek. Jestli se teď smějete, pak vězte, že nejste jediní. I mně toto spojení přijde vtipné a oxymoronové. No uznejte, laskavá vražda? Divné. Ovšem vězte, že laskavá detektivka je skutečný podžánr detektivek v zahraniční označovaný jako cozy/cosy mysteries. Krátce jsem se o něm zmiňovala v recenzi na Mazanou Martu, protože ta do něj patří též.
Když jsem měla Čaj s jedem od čínské autorky H. Y. Hanna rozečtený, tento termín jsem při debatě s obchodním zástupcem a před kolegyněmi zmínila. Načež kolem mě propukl smích, protože to bylo považováno za žert. Kulili oči, když jsem jim objasnila, že to není výmysl z mé hlavy (což by mi nevadilo), ale že laskavé detektivky doopravdy existují.
Stručně – odehrávají se na malém městě nebo na vesnici. Vyznačují se atmosférou klidu a pohody, příjemné útulnosti, navzdory vraždě, která se stane jaksi mimoděk. Takové drobné narušení čaje o páté, o kterém se poté s chutí klevetí. Samotná vražda není pitvána až do posledního kousku masa. Není obnažena až na kost. Zůstává „na povrchu“, abych tak řekla. Zkrátka se tělo skácí ve smrtelné křeči, a je hotovo. Žádné hrůzy a popisy, které vás přimějí k odchodu na záchod. Nevyšetřuje ji detektiv, ale amatér. Třeba jako naše Gemma. A hodně se v nich řeší vztahy v rámci malé komunity.
Toť jenom krátké nahlédnutí do stránek detektivního podžánru, jehož zástupců v knihkupectvích spousta, opravdu spousta přibývá. Ať jsou zacílené na čtenáře věkem dospělé či děti.
Teď k samotnému příběhu Čaje s jedem, druhého dílu série Záhady z oxfordské čajovny.
I tady se setkáváme s Gemmou, devětadvacetiletou majitelkou příjemné a útulné čajovny U Koníka, kam bych velmi ráda a hodně často (každý den) chodila na koláčky s hustou smetanou a výborným džemem (zvané scones) a popíjela, ehm, kávu a klevetila s místní rozvědkou, tedy skupinkou starých dam, které mají víc informací než Google. Po týdnech, kdy přímo v jejím podniku došlo k vraždě (na první díl, Vražedný koláček, můžete mrknout tady), se nachomýtne k další vraždě. Tentokrát v umělecké galerii, kde její kamarádka a spolupracovnice Cassie vystavuje svoje obrazy po boku nového přítele, Johna Kelseyho. Ten je podezřelý už jen proto, jak vypadá.
Jak jsem se dozvěděla z několika čtenářských komentářů, Gemma tentokrát probudila více sympatií než tomu bylo v Koláčku. Mně v Koláčku nevadila. Nesnesitelní jsme jednou za čas všichni, ale tak dalece bych její chování v prvním díle neviděla. Zkrátka mladá žena. Bylo fajn se s ní seznámit. A znovu ji potkat a sledovat, kterak si poradí s druhým případem.
Autorka si udržela laťku z minulého dílu, možná ji dokonce i malinko pozvedla. Jak jsem zmínila výše, jako čtenáři si nemůžete pomoct, i když tu zůstává vražda, skutečně z řádků cítíte ten svěží dech, vidíte malebnost okolí a do žil se vám vlévá hřejivé uklidňující teplo. Jednoduše pohodová nálada, pohlazení, pokoj.
Taky uvidíme, jak to bude s Gemmou a Devlinem, fešáckým detektivem a její láskou. Možná se vše rozlouskne už ve třetím pokračování s názvem Sladká tečka, které teď v únoru míří do knihkupectví.
Hezké to bylo, hezké.
A nezapomeňte! Četbu doplňte o popíjení šálku čaje. Jen místo jedu použijte raději cukr. To by jistě schválili i výživoví poradci.
Hanna, H. Y.: Čaj s jedem, Motto, vyd. 1., 2025
