Článek
Pokud se jakýkoliv příběh, ať už románový, novelový či povídkový, odehrává v Británii nebo v Irsku, stává se pro mě velkým lákadlem. Podobně jako čokoládový bonbon. (Mimochodem, ten když přede mne položíte, nikdy už ho nenajdete. Ale o mé nenažranosti, co se sladkostí týká, možná někdy ve fejetonu…).
Když se mi nedávno při rozbalování zboží dostala do ruky „sladká“ novinka z nakladatelství Motto Vražedný koláček a na obálce jsem si přečetla slova „Záhady oxfordské čajovny“, pokývala jsem hlavou, že bych tuto detektivku ve stylu Agathy Christie, jak ji prezentuje nakladatel, mohla „ochutnat“, ačkoliv jakožto velká milovnice všeho britského čaj nepiju. Vím, je to paradox. Ale jednou se čaj zkusím naučit pít, třeba mi i zachutná, i když soudím, že se to jeví jako nepravděpodobné.
Hned na úvod detektivky jsou jasné dvě věci.
Zaprvé – není to Agatha Christie. Ať si slogan říká, co chce, je to jen marketingový tah, a to ne zcela přesný. Ač jsou nálepky typu „světový bestseller“, „pro čtenáře toho a onoho autora“, „ve stylu…“ atp. oblíbené a mají pomoci s vytvořením představy, co od dané knížky můžeme očekávat, nakonec se ukáže, že vytvořená představa se v průběhu čtení rozdrobí na drobné kousíčky jako anglický koláček. Ale k tomu ani knížku nemusíme otevírat, to je jasné i bez toho, a nemyslím to nijak hanlivě. Avšak pracovitá a nápaditá Agatha byla jen jedna.
Zadruhé – půjde o velmi lehkou detektivku, přičemž slovo „lehká“ můžeme vztáhnout jak k její malé velikosti a nízkému počtu stránek (300 a kousek), tak k celkovému ladění. Není „seriózní“ ani „vážná“, ani jinak „obtížná“. Jestliže tedy tušíte, jaká můžete mít očekávání, nemůže vás během četby přepadnout zklamání. Aspoň si myslím.
Sama jsem se začítala s tím, že když budu detektivku vnímat s nadhledem a jako svým způsobem legraci, bude to správný přístup, který mi umožní si ji užít. A přestože podle zatím dostupných komentářů budu v menšině (ne že by se mi to stalo poprvé) – opravdu jsem si ji užila a v některých pasážích se i zasmála. Vyzněla totiž přesně způsobem, jenž jsem odhadovala. Takže – viz řádky výše – dostala jsem naservírováno to, co jsem čekala.
Gemma opustila stabilní a dobře placenou práci vrcholné manažerky v Sydney, která ji však nenaplňovala, a tak se vrátila do své domoviny, vesničky Meadowford nad Smythem (hádám, že proto ta Agatha, má to připomínat St. Mary Mead) a za veškeré peníze, co utržila při prodeji bytu a co měla uspořené, si otevřela čajovnu v tudorovském domě z 15 století. Slibně se rozjíždějící podnik však zažije nečekanou událost – vraždu amerického turisty, kterého vrah zabil koláčkem nacpaným do krku. To způsobí odliv návštěvníků a turistů, přičemž aby Gemma zabránila zkrachování svého podniku, rozhodne se vypátrat vraha (podruhé proto ta Agatha, asi měla připomínat slečnu Marplovou).
Gemma, jak jsem vyčetla, nebyla všem čtenářkám sympatická, ale mně nevadila. Kupříkladu s hrdinkami romantických románů Jenny Colganové (dojde na ně řada) je to daleko horší, věřte mi. Má svoje vtipné momenty, především v souvislosti s detektivem Devlinem, její vysokoškolskou láskou. Ale i v celkovém vyznění knížka čtenáři dopřeje humor. Když se třeba jedna z dam místního „drbacího“ spolku ptá šťouravého novináře, jak často chodí na velkou, rozebírá problémy s nadmutostí a radí, co nejlépe zabírá na pravidelné vyprazdňování, to jsem se smála nahlas. Spisovatelce se podařilo vytvořit příjemnou atmosféru malé anglické vesničky, jak ji známe ze seriálů. Atmosféra útulnosti nejen vesničky, ale i čajovny v působivém starobylém prostoru a univerzitního Oxfordu je určitě nezanedbatelným plusem knížky. Stejně jako kočka Müsli.
Co se týče samotné detektivní linky, tak… vraha jsem odhalila hodně dopředu. Nebyla jsem a asi ani nebudu jediná. Někoho může potěšit, že prozkoušel své deduktivní schopnosti. Jiného může otrávit, že to spisovatelka moc „nezaplantala“. Je pravda, že když dojde na kritickou scénu, mohl se dotyčný aspoň trochu cukat, nemuselo to nabrat tak rychlý spád. Ale – co jsme si řekli na začátku? Nadhled!
Původem čínská autorka H. Y. Hanna nejen, že zadělala na další anglické koláčky, ale i případy. Záložka slibuje hned dvě pokračování – Čaj s jedem a Sladkou tečku, tak uvidíme, jestli na ně opravdu přijde řada. Pokud ano, přečtu si je. Ostatně, vedle čerstvého těsta je zaděláno i na milostný trojúhelník…
Doporučení na závěr: Čtěte s šálkem horkého čaje a anglickým koláčkem. Nebo sušenkou. Sušenka se taky počítá. (Osobně bych počítala i čokoládu.)
Hanna, H. Y.: Vražedný koláček, Motto, vyd. 1., 2025
