Článek
Říká vám něco U Štěstí dam? Nebo Obchodní dům Paradise? Vězte, že první jmenovaný je román Émila Zoly. Druhý jeho seriálová adaptace. Román mám ukrytý v knihovně, dosud nepřečtený. Seriál jsem spatřila v době vysokoškolské.
Jsem si však jistá, na více jak sto procent, že znáte seriál Pan Selfridge. Harry Gordon Selfridge byl to, čemu se kdysi říkalo selfmademan. Byl to Američan, jehož jednou posedla myšlenka odcestovat do Londýna a otevřít v něm ten nejmodernější obchodní dům. Což si taky vyplnil.
Když se pročítáte řádky detektivního románu Záda mechanického vrabčáka, nemůžete si seriál a jemu podobná díla nevybavit. Ostatně sama britská autorka, Katherine Woodfine, v poznámce na konci knížky připomíná, že jí byl inspirací. Stejně jako mnoho jiných obchodních domů, které na ulicích v devatenáctém a na začátku století dvacátého vyrůstaly.
Čtrnáctiletá Sofie je sirotek. Po smrti milovaného otce zůstala úplně sama a bez prostředků, a tak si musí najít zaměstnání, aby se uživila. A to najde v obchodním domě Sinclair´s, jehož otevření má být nejvelkolepější událostí, jakou Londýn zažil. Ano, ocitáme se v Londýně na rozkvětu minulého století. Sophie je prodavačkou v oddělení klobouků a mezi zaměstnanci nemá mnoho přátel, zato hodně nepřejících a posměváčků. Ale někdo se přece jen najde. Kamarádka Lil i kamarád Billy. Vlastně dva, ještě Joe. A jak tak přibývají řádky a ubývají kapitoly, je to skupinka, u které není těžké stát se jejím fanouškem a přát jim štěstí.
Prostředí obchodního domu je atraktivní i citlivě popsané, především dívkám se bude zamlouvat, hádám, přitom nedojde k přehlcení popisy, abych tak řekla. Jsou tu okamžiky skutečného napětí a dobrodružného charakteru a řešení záhady odcizeného mechanického vrabčáka a proradného a tajemného Barona je vzrušující. Opravdu mě to nesmírně bavilo! Těšila jsem se na každou chvíli, kdy si budu moct číst a pátrat spolu s hrdiny po zloději a vrahovi.
Z čehož se dá vyvodit, že tak jako u Mazané Marty a Zločinu, který slečnám nesluší, i tady platí, že dospělí čtenáři si tu užijí zábavu a příjemné počtení u chytrého detektivního příběhu.
Při četbě mi paměť podsunula vzpomínku na jeden dokument, jenž kdysi běžel na dokumentární stanici Viasat History. Je to spousta, spousta let a bohužel se mi nepodařilo dohledat, jak se jmenoval a z jakého byl roku. Zato si vybavuji, že pojednával o vzniku obchodních domů ve Velké Británii, s čímž souvisela i velká společenská změna, kterou bychom si možná na první dobrou ani neuvědomili. A ne vždy se jednalo o změnu pozitivní. O tom by zaměstnanci nejednoho takového konzumního kolosu mohli sáhodlouze vyprávět. O směnách bez konce. O platu, který jako by nebyl. O nuzných podmínkách pro práci i život. O jiných nebezpečích, které hrozilo především ženským zaměstnankyním.
Ráda bych si ho zopakovala.
Záhada mechanického vrabčáka je první díl další přitažlivé série. Upřímně se těším na pokračování, které vyjde ještě letos, přesněji v dubnu a ponese název Záhada třpytivé můry.
Woodfine, Katherine: Záhada mechanického vrabčáka, Fragment, vyd. 1., 2025
