Článek
Jak v posledních třech měsících čtenářsky příjemně splývám v detektivních vodách pro děti, musím prohlásit, že se v nich plave velmi, opravdu velmi příjemně. Jinak a jednoduše řečeno – jestliže pro své dítko hledáte detektivní příběh, nabízí vám knihkupecký trh několik zajímavých titulů.
Jedním z nich je i poutavě žlutá knížka Zločin slečnám nesluší. Jde o dobovou detektivku odehrávající se ve třicátých letech minulého století v Anglii, konkrétně v dívčí internátní škole. Připomíná vám to něco? Hádám, že vám mysl připomněla jednu detektivku od Agathy Christie – Kočka mezi holuby. Je to právě Agatha Christie, k jejíž tvorbě je knížka přirovnána. A není jediná. Dnes (několik let) je to téměř běžné. Vyjde nová detektivka patřící do šuplíku laskavých detektivek, a už se na přebalu dočteme, že je to pro čtenáře Agathy Christe apod.
Ne vždy to samozřejmě odpovídá pravdě. Ale hezky se to čte. Je to pěkný reklamní slogan, jenž má prodat. Asi se tím míní (odhaduji), že se čtenář může těšit na sympatické detektivky, ať soukromé či amatérské (šťouraly), sice na vraždu, ale bez zbytečných zvracení vyvolávajících detailů, soustředění se na samotné vyšetřování, tedy jaká cesta ke zločinu vedla a kdo po ní kráčel, přesněji jaké jsou vztahy menší komunity lidí, rozkrývání jejich vztahů a spojení. A taky dýchající vzduchem osvěžujícího venkova nebo pulzujícího města, přičemž útulno visí ve vzduchu tam i tam.
To vše Zločin slečnám nesluší nabízí.
Knížka má doporučení pro čtenáře od dvanácti let, ale když ji porovnám např. s Mazanou Martou pro jedenáctileté děti, kvůli postavám i odlehčenějšímu stylu s výrazy jako „domácáky“ apod. bych ji spíš snížila věk na devět deset let, naopak Martě bych věk nechala nebo o rok zvedla. Ale to je jen můj skromný poznatek, který vlastně není vůbec důležitý. Zvlášť když uvážíte, že jsem ji četla i já, a to je mi přes třicet. Věkem sice neodpovídám, ale výškou ano. :)
A dle čtenářských ohlasů však nejsem sama. Tím nemyslím, že by ji četli i další malí dospělí (ačkoliv co já vím). Ale dospělí. Spousta z nich se do její četby pustila bez předsudků nebo je zahodili, a ač připustili, že jako desetileté děti by si ji užili víc, tak i tak byli spokojení a četby nelitovali.
Není k tomu totiž důvod. Je to svěží a chytlavé čtení, jelikož autorka čtenáře nezahlcuje dlouhými větami ani nudnými popisy (pokud někdo obecně považuje popisy za nudné, já spíš za inspirativní, i když jak kdy), jako hlavní postavy zvolila dvě dívky, kamarádky Daisy a Hazel, takže to je i o přátelství, o vzájemných vztazích mezi spolužačkami a jejich společném dobrodružství a okamžiky napětí. Přiznám se, že s Daisy jsem měla menší problém, přišla mi nesympatická a nejsem si jistá, jestli bych s ní chtěla kamarádit (nebo ona se mnou). Sice se na konci trochu vylepšila, ale… Naštěstí to celé vypráví Hazel a Hazel je jiné, milejší povahy.
Je to prima čtení. Nebudu váhat a pustím se i do dalších dílů. Celkem jich je devět, respektive deset, avšak desátá knížka – Byl jednou jeden zločin (Fragment, 2025) – je povídkovou sbírkou, ve které vedle Daisy a Hazel vystupují i jejich sourozenci nebo přátelé, cestuje se na lodi nebo na svatbu. Tudíž si ji nechám až na samotný závěr série.
Stevensová, Robin: Zločin slečnám nesluší, dotisk 2. vyd., Fragment, 2025
