Článek
Už jsem tu psala o Lauren Graham a její knížce Rychleji mluvit nedokážu.
A dnes budu psát o její další knížce.
Už jsem ti to říkala? Protože co jiného by Lauren alias upovídaná a na kofeinu závislá Lorelai Gilmorová mohla napsat jiného, než knížku o povídání. Teda historky. Z vlastního života, z hereckého prostředí. Hodně z hereckého, a vůbec mediálního průmyslu, jenž je na povrchu nablýskaný a vypulírovaný, jenže vespod, tam to vidět nechcete.
Vedle toho ale třeba taky zmínila Noru Ephronovou a její problém s krkem (mimochodem, esej, na kterou Lauren naráží a která dala název celé knížce esejů vynikající scénáristky a režisérky, si můžete přečíst i v českém překladu – Nesnáším svůj krk, Columbus, 2007, stačí prohledat antikvariáty a kliknout na košík). Nebo se vypsala z nepodařeného vaření pomerančové marmelády, přičemž byla tak laskavá, že se s námi čtenáři podělila o recept.
Dalo by se říct, že co jsem napsala v první recenzi, mohla bych překopírovat a vložit sem (samozřejmě to neudělám). Už jsem ti to říkala? je pokračováním toho stejného, vyzkoušeného a osvědčeného, dalo by se dodat. Stejný proud slov a sdělení, co se na čtenáře valí jako dialogy v Gilmorových děvčatech. Ale ani „dvojka“ před „jedničkou“ nezaostává v humoru, nadhledu, chvatu. Lauren je zkrátka Lorelai. Myšlenka střídá myšlenku, jedno slovo se táhne ke druhému, třetímu a z jablka je brambora. Nebo obráceně. Nebo ani jedno a něco úplně jiného. Někomu to vadí, někomu ne. Co je každopádně výhodou, je právě forma krátkých textů. Můžete knížku bez výčitek odložit, a když se k ní po delší době vrátíte, nepřijdete o návaznost.
A co vás jistě zajímá, pokud jste tuto knížku ještě nečetli – o Gilmorových děvčatech Lauren sice píše, ale jenom letmo. Ještě méně než v Rychleji mluvit nedokážu.
Zmiňovala jsem, že tato knížka je hodně o filmovém a mediálním průmyslu? (Zmiňovala. Já vím.) A popravdě, celý ten svět je světem iluze, šílenství a přetvářky a pokrytectví. Ovšem Lauren to podává s vtipem.
Ne že by to člověk již nevěděl, věděl. Ale co jsem třeba netušila, byly skutečnosti, o nichž Lauren píše v souvislosti s nejrůznějšími talk show. To jsem si pomyslela, že to snad není možné. Ale je to možné. A nejen, že je to možné. Ono se to i děje.
Vzato kolem a kolem, přečíst si eseje od Lauren Graham je příjemně odpočinkový úkrok od beletrie. Klidně by mohla napsat další.
Graham, Lauren: Už jsem ti to říkala?, Pangea, vyd. 1., 2023
