Článek
Každá doba nese své a spolu s dobou se mění i věci. Stejné je to i u hraček.
Za našeho dětství to byly pro kluky angličáky, holky zase toužily po panence „chodičce“. Přišla éra céček, ježek v kleci, mončičáci, rubikova kostka, pokémoni…na tohle vše se stály fronty v minulosti.
Dnes se stojí fronty na Labubu, jejich prodej údajně trhá rekordy. Byť tedy, podle mne, jsou vizuálně přímo příšerní. Ale s dobou se zřejmě mění i vkus. Nejen výrobců a prodejců, následně i našich dětí.
Co mne ale skutečně dostalo, byla hračka, kterou jsem čistě náhodou objevila nedávno na internetu. Jistě, inovovat, vymýšlet stále nové a nové se musí, trh si to žádá. Jen jestli zrovna je tohle ten správný směr.
Dát tuhle hračku jako fór, sice drsný, ale fór, dospělému člověku, to bych ještě i vzala. Ale aby děti měly na hraní exkrementy, byť umělé… Ještě se to prezentuje jako „rodinná hra“. To mi hlava nějak nebere. To už jsme klesli až tak hluboko, že pro inovaci zbyla jen ta „hovínka“?
Říká se, že hračky mají být také výchovné.
Nevím, co si z toho, kdo odnese, ale dost možná, že potom malé dítě namísto do WC mísy udělá tu svoji potřebu před ni na zem a do té mísy to bude pak chtít vystřelit.
Vždyť to přece s mámou a tátou tak často trénovali…:-)
