Článek
A stále se neomlouvej. Vypadá to, že se omlouváš za to, že žiješ. Ne. To stačilo. Vytvoř si své hranice; postav se do toho kruhu uprostřed a udělej z něj posvátné místo. Pro žití. Pro tebe.
Nikdo do tvé zóny bez svolení nevstoupí. Okolo tebe jasné světlo.
Lidé s temnými myšlenkami ucuknou, neboť tvé světlo jim tu myšlenku spálí. A oni se k tobě nebudou chtít přibližovati. Neb by chtěli na sobě zapracovati.
Někteří lidé nemohou - nechtějí totiž se vzdát svého egoistického „já“ názoru. A tak se ti bude zdát, že jdeš sama. Není to tak.
I když zdání samoty bude silné. Musíš tím projít. Projdeš. A uvidíš své místo.
Uvidíš domov, ve kterém jsi. Jsi to ty. Oproštěná, obroušená, ryzí. Tvá podstata tu září.
Ty záříš, neboť jsi si dovolila dopsat kapitolu, co je psána zlatým písmem. Je to tvá domovina. A nikdy nejsi sama.
S úsměvem, AnJel.
