Článek
I v pouhé přítomnosti tvojí ty poléčíš nám všechny rány. My skrze ně jdeme lehčeji. My skrze tu přítomnost procházíme s důvěrou.
Neseš nás přes veliká úskalí naše. Co my sami mysleli, že nepřekleneme. Ty najdeš cestičku, po které davy nejdou. Tam my v míru vlastním spočineme.
Tu vyvěrá síla, s níž radostně můžeme kráčet. Je důvěra to, že se neopustíme. Jsme spjati spolu. Ukotveni. Ty objímáš mne. A já tebe.
Ta síla spojená v nás. Světlo prozařující temnotu. My v něm. Mír, klid, důvěra. Ta důvěrnost, co nejde na odiv. Je daná. Tobě.
Ty jsi ušel cestu a dovolil sis. Vnímat sebe. V bezčasovosti tohoto světa.
Hle, skřivan zapěje svou píseň. Zpívá z výšin k tobě a jeho přirozenost hladí tvoji duši. Procházíš mezi věky s vírou. V sebe.
Požehnaná je tvoje cesta.
S úsměvem AnJel.
