Článek
Možná právě proto jsem byla nepřítomná. Když jsem měla svoje vlastní děti. Vše jako v mlze a já chtěla dělat kariéru, mít hodně peněz a žít na vysoké úrovni.
A teď na sklonku života to vidím i v následujících pokoleních. Běh života. Kam se ženete?
Což nevidíte, co máte přímo před nosem?
Což nevidíte, kdo je ve vašem životě důležitý? A co vidíte? Co ani já v mládí neviděla.
Svůj život si utváříme svými rozhodnutími i svými dohodami.
Teď vidím dítě. Děti. Čisté duše. Které ovlivňujeme svými zastaralými programy. Zastavme. Ony už je nepotřebují.
My jsme je zpracovali, zůstaňme čistí. Můžeme jednat čistě a spravedlivě sami k sobě. I k těm ostatním.
Buďto to pochopí anebo ne. Je to každého volba. Je jasná. Pro mě. Teď.
Na zápraží nového věku. Sedím, rozhlížím se… a naslouchám. Koncertu bez hudby a hudebních nástrojů. Té ryzí hudbě našeho Vesmíru.
S úsměvem AnJel.
