Článek
Minulostí už nežiju. Žiji přítomnost, která je.
S tím, že ne-vím, co přinese další den. A protože ne-vím, mohu se plně soustředit na myšlenky, které ovlivňují můj dnešek. Nese se v duchu těchto dobrých myšlenek.
Bez zbytečných starostí. Bez zbytečných starostí o druhé.
Jsem zodpovědný za svůj život. Za své odpovědi. A to výhradně.
Ostatní mají také své odpovědi. Každý den.
Situace se mění a my zachycujeme ten okamžik. Každý jsme na cestě. Dotýkáme se jeden druhého. S uctivostí a láskou. S mírností. Se sebeláskou.
Takto máme touhu žít věčně. V pokoji.
Jemný zpěv ptáků nám nese odpovědi. Tady jsme doma. Má duše hovoří s tvojí. Teď. Provází nás tou cestou. Duše, co svítí. Září. To je její poslání.
Přes příkoří a nenaplněné touhy ega; ta duše jde dál svojí cestou, co je vítězná.
My plníme až po okraj ten pohár. Už přetéká. Jsme svobodni.
S úsměvem AnJel.
