Článek
Nechci ze svého života mít stejný příběh, co odehrál se v minulosti. Té temné.
Překračuji všechny smyčky mysli. Ty, co byly tvořeny falší, lží, nalháváním a nenávistí. Něco v nás nebylo přijímáno. Nebylo akceptováno. Nebylo pochopeno. Ale teď to je. Vidím a přijímám. Slyším a akceptuji. Ponořuji se do sebe a zase vykukuji.
Z té hloubky, z hlubiny nevědomí…a vytahuji na povrch to, co má být přijato a osvětleno. Dívám se tomu zpříma do očí. S co největší laskavostí.
Dívám a prohlédám vše. Oslavuji to svým čistým srdcem. Je to filtr. Barevný. Propouští to a čistou esenci si ponechává. V sobě. Je to nádherné. Zároveň i ošklivé. To ošklivé vynáším ven ze svého těla i mysli a …odevzdávám. Pokud nechci činit špatné, tak to netvořím.
Zraněné srdce proléčuji svojí sebeláskou. Už nemusí lkát a naříkat. Léčím ji. Vesmír i Země jsou každý okamžik mojí podporou. Léčí mě. Milují mě. Jako svoje dítě.
Chtějí pro mě vše to dobré. A také mi to nabízí. Dávají mi pocítit svou lásku. Co zažívám.
Já svojí laskavostí a péčí tu lásku opětuji.
Jsme v souladu. Jsme tady. To stačí. Ten okamžik, který naplňuje.
S úsměvem AnJel.
