Článek
Nevěnujte se až tolik tomu, co se děje venku. Pohlédněte dovnitř. Kde ještě uvnitř sebe cítíte nejistotu? Strach? Je to žaludek? Něco-někoho nemůžete strávit-přijmout? Sami sebe?
Nevidíte se? Ještě pořád se nemáte rádi? I když víte, že sami se sebou strávíte celý svůj život. A pak… na konci odejdete zase sami v sobě. Ale nepředbíhejme.
Teď žijete. A můžete žít v souladu. Se sebou samým. Snaha nefunguje.
Ponořte se do kolébky sebe samého a nechejte se jemně pohupovat. Plynout. Laskat. Tou něhou. Čerstvě narozeného dítěte. Jednejte tak se sebou - jako s novorozeným dítětem. S laskavostí. S láskou. Se zázrakem. Kterým je. Kterým jste. Vy jste to dítě. Vy jste ten zázrak!
Uvědoměním této myšlenky a přijmutím té holistické pravdy zůstáváme v sobě v míru. Co JE. V tom se rozprostíráme, zasahujeme a omýváme jím celé naše vnitřní tělo. Vedeme tu láskavou myšlenku do všech našich tmavých neosvícených zákoutí. Ať tam léčí. Poléčí nás.
My, v napojení na sebe, vítáme to světlo v nás. Je to závlaha vyprahlé a pusté pouště. Tou závlahou k nám už nyní může přijít předzvěst úrody. To políčko, ta země, bude opět v plodnosti a plnosti. Každého dne, každé hodiny, každého okamžiku.
S úsměvem
AnJel.
